„Fouká sem severák, má polský přízvuk. Lidé jsou tady všeho druhu. Pohraničí není ničí,“ zpívá v melancholické písni „Krnovská“ tamní kapela Bratři Orffové, která má na kontě dvě ceny Anděl. Ostatně ještě melancholičtější nálada každého přepadne při návštěvě hornoslezského města nyní, v době pandemie koronaviru. Ulice skoro prázdné, krámky na místě vánočního trhu na Hlavním náměstí zavřené a po cestě jen pár postávajících bezdomovců. Vše jako by dotvářelo obrázek města stínů...

Pochod do Polska

Vydali jsme se těch několik kilometrů na hranici a do nejbližší polské vesnice Pietrowice. V polích po jedné straně ulice dostavovaný městský obchvat, dále haldy cukrové řepy, napravo krávy. Na „čáru“ – u Krnova je hraničních přechodů více – upozorní zavřený motorest s oprýskaným nápisem vybízejícím ke směně peněz. Dále pak pěkné odpočívadlo s toitoikou a bezvadná cyklostezka s bytelným zábradlím až do vesničky. Zaplaceno z dotací Evropské unie, ale celkem zbytečně, protože na české straně nepokračuje a za půl dne jsme tady narazili na jednoho cyklistu a několik aut.

Ale je doba koronavirová. Z toho vyplývá jeden celkem pozitivní fakt. Silnice jsou za desítky let nejbezpečnější. Málo aut, málo nehod. Při dopravních nehodách letos umírá nejméně lidí od roku 1961, odkdy dopravní policie disponuje souvislou statistikou. Při tomhle přemítání se ocitáme v Pietrowicích. Škola zavřená, obchod zavřený, na návsi nikdo. Z postranní ulice vyjede policejní auto, v něm dvě policistky, ale jen se pomalu ohlédnou a už zase mizí. Na stanici autobusu přilepený letáček s nabídkou práce operátora s platem v českých korunách.