Za správné považuje, že máme různé názory na migraci, na EU, NATO, Rusko, Írán, Izrael, inkluzi, vzdělávání, věk odchodu do důchodu atd. Za správné ale nepovažuje, že jsme ve veřejném prostoru začali být náchylní si kvůli tomu nadávat, peskovat ty jinak smýšlející, a dokonce navrhovat, aby byli z naší pospolitosti vyloučeni.

Proto chce iniciovat povstání, „k němuž je potřeba tiché úcty a lásky k zemi, jejímiž živými zástupci jsme“. Naším úkolem podle Horáčka je, aby naše země nehynula, ale rozkvétala. „První, co k tomu potřebujeme, je vzájemný respekt. Podržme si svá různorodá hlediska. Ale probuďme v sobě i vědomí, že naše spory nesmí být záštiplné, že musejí přispívat k řešení toho, co řešit a vyřešit musíme. Přestalo se nám v tom dařit. Ale povstaňme a uvidíme: Máme na víc,“ píše Horáček s tím, že chce povstání, které není proti někomu a něčemu, ale pro něco. „Chci povstání toho nejlepšího v nás. Chcete-li se vy, ať už žijete v jakékoli končině Čech, Moravy nebo Slezska, takového povstání zúčastnit, dejte mi to prosím najevo. Bude pro mě čest povstat spolu s vámi,“ dodal Horáček.

Celé znění příspěvku Michala Horáčka na jeho facebookovém profilu:

Proč uvažuji o kandidatuře na úřad prezidenta České republiky? Protože chci inspirovat Povstání.

Chtěl bych o něm něco říct.

Každý z nás je unikát. Proto je jisté, že máme lecjaké názory: ohledně migrace, EU, NATO, Ruska, Iránu, Izraele, inkluze, vzdělávání, věku odchodu do důchodu...

To je přirozené a správné. Co ovšem za správné rozhodně nepovažuji: že ve veřejném prostoru jsme začali být náchylní si kvůli tomu nadávat, peskovat ty jinak smýšlející a dokonce navrhovat, aby byli z naší pospolitosti vyloučeni. Napsal jsem: Žijeme v nádherné době. Teď přiznávám, že posledních letech se mnohokrát stalo, že jsem v to sám přestával věřit. To ve chvílích, kdy mě tísnilo, že prim začíná hrát to, co je v nás nedobrého.A přesto: shromáždíme-li se v hojném počtu třeba stadionu nebo jinde , stane se, že zazní první takt naší hymny.

Všichni povstaneme.

A to proto, že přece něco sdílíme: nejen úctu k písni. I úctu k zemi, o které snad trochu neumělými verši, ale mocně vypravuje, k níž nás znovu povolává. Připomíná nám naše mrtvé, kteří za nás bojovali, kteří nás inspirovali, kteří nás učili. Připomíná i naše budoucí, kterým přejeme mír a prosperitu. A tak je v tom ještě víc, než úcta. V našem povstání je i láska.

A vůbec všechno, co nás spojuje.

Společně jsme povstali, společně stojíme, společně doufáme.Takové Povstání chci rozpoutat.

Povstání, k němuž není třeba známé melodie. Je k němu potřeba tiché úcty a lásky k zemi, jejímiž živými zástupci jsme. Odpovědni za ni: naším úkolem je, aby nehynula, ale rozvétala.První, co k tomu potřebujeme, je vzájemný respekt.

Podržme si svá různorodá hlediska. Ale probuďme v sobě i vědomí, že naše spory nesmí být záštiplné, že musejí přispívat k řešení toho, co řešit a vyřešit musíme. Přestalo se nám v tom dařit. Ale povstaňme a uvidíme: Máme na víc.

Chci Povstání, které není proti někomu a něčemu, ale pro něco.

Chci povstání toho nejlepšího v nás.

Chcete-li se vy, ať už žijete v jakékoli končině Čech, Moravy nebo Slezska, takového Povstání zúčastnit, dejte mi to prosím najevo. Bude pro mě čest povstat spolu s vámi.