Evropský parlament se chystá projednávat migrační pakt. Jednání má proběhnout v dubnu, ještě před eurovolbami, podle některých v obavách z jejich výsledku. Po nich by návrh od platnosti dělilo už jen hlasování Rady EU, patrně ve formátu ministrů vnitra.

Právník Ondřej Dostál alepro ParlamentníListy.cz  připomíná, že evropské právo nemůže prolamovat ústavní základy státu, a ne zbytnou podmínkou jeho svrchovanosti je kontrola nad migrací. V Česku to jednoznačně konstatoval Ústavní soud už před patnácti lety, když se zabýval Lisabonskou smlouvou.

„Jakákoliv smlouva, nařízení či ujednání o migraci v jehož důsledku by Česká republika ztratila kontrolu nad tím, kdo je vpuštěn na její území, by byl s Ústavou v rozporu a neobstál by,“ říká pro ParlamentníListy.cz Ondřej Dostál.

A zdůrazňuje, že „pány“ evropských smluv jsou členské státy, nikoliv Brusel.

Expert na mezinárodní právo Pavel Hasenkopf pro ParlamentníListy.cz připomněl stále platné usnesení Poslanecké sněmovny z roku 2015, které zdůrazňuje právo každé země volit si vlastní parametry pro migraci a vyzývá vládu, aby odmítla jakýkoliv přerozdělovací mechanismus.

Zároveň tehdy poslanci vyjádřili podporu všem opatřením, které efektivně ochrání vnější hranici EU, umožní včasnou identifikaci a rozlišení osob ještě před jejich vstupem do unie a ustaví efektivní způsob navracení osob, které nebudou mít nárok na mezinárodní ochranu.

Zároveň ale připomněli, že „klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy Evropské unie nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně“. Návrh předložila tehdejší poslankyně a dnešní senátorka Jitka Chalánková.

Když chtěla o podobě migračního paktu jednat sněmovna současná, a třeba také vybavit vládu mandátem na jednání Evropské rady, vládní koalice na konci února neschválila program mimořádné schůze.

Ministr vnitra Vít Rakušan přitom vytkl opozici, že ona za Babišovy vlády prosadila odmítnutí kvót, zablokovala jednání Evropské rady, ale nic víc nedokázala. „My chceme být aktivním evropským hráčem. My nechceme jenom odmítat, my chceme přinášet i řešení a chceme se na nich spolupodílet, protože nebýt u toho, když se evropská řešení spoluvytvářejí, společná evropská řešení, je prostě špatné a pro Českou republiku, její občany, její budoucí bezpečnostní situaci určitě nevýhodné,“ uvedl Rakušan.

Cesta k přijetí migračního paktu začala za českého předsednictví v roce 2022. Materiál s názvem Cesta kupředu, v němž jsou už obsaženy základní principy úpravy, podávalo Radě EU právě české předsednictví, byť Vít Rakušan tvrdí, že jej legislativně připravilo už předcházející předsednictví francouzské.

Ten také poprvé obsahuje mechanismus administrativního vyřízení případů běženců, skrytý pod názvem „dublinský offset“.

Následně se vyjednáváním na různých unijních úrovních dospělo k současné verzi.

Tu shrnuje právník Ondřej Dostál: „Máme v zásadě volbu mezi relokacemi, tedy fyzickým převzetím migrantů, a zaplacením „výpalného“, neboli příspěvkem do fondu povinné solidarity v předpokládané výši 20 tisíc eur za osobu. Vít Rakušan by měl férově přiznat, že podle migračního paktu poneseme náklady vždy, můžeme si jen do jisté míry vybrat, zda tak či onak“. A podotýká, že Česko na vzniklém problému nenese žádnou vinu. „Nemáme koloniální minulost a dluh s ní spojený, neorganizovali jsme války ani převraty v zemích, odkud migranti utíkají,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz. Nevidí tedy důvod, proč bychom měli nést finanční náklady této šlamastyky.

Ministr vnitra Vít Rakušan, který jednání o paktu v loňském roce vedl, ale tvrdí, že nešlo dosáhnout více a že nás výsledná dohoda ochrání před přerozdělováním migrantů, i před povinností jiným zemím přispívat. „Jsme zemí, která migrací trpí více než země jiné. Peníze nebudeme platit, dokud u nás bude více než dvě procenta migrantů,“ tvrdil Vít Rakušan už v roce 2023.

V rámci výlepové a internetové kampaně tvrdil: „Nová migrační politika Evropské unie nahrazuje povinné kvóty cílenou pomocí nejvíce migrací postiženým státům a důslednou kontrolou vnějších evropských hranic. Každý stát si může vybrat, jak se bude podílet na řešení migrace do Evropy. Česká republika, která má nejvíce ukrajinských válečných uprchlíků v Evropě, není povinna finančně ani materiálně pomáhat nejvíce postiženým státům migrací.“

Právník Robert Kotzian, který se tématu věnuje dlouhodobě a mimo jiné jako první upozornil na materiál Cesta kupředu, tvrdí, že v tomto návrhu jsou kvóty obsaženy, ale jsou tak zamotány do právnických formulací, že nejsou patrné.

„V migračním paktu jsou dva mechanismy, jak může být migrant přemístěn do jiného členského státu EU. Je to tzv. relokace a tzv. převod příslušnosti, cizím slovem také offset. Zatímco relokace je přiznané přemístění, offset se tak na první pohled netváří,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz právník.

Relokace obnáší fyzické převzetí migranta a lze jej nahradit pokutou 20 tisíc eur za osobu nebo materiální kompenzací, ale vždy v uvedené výši.

Druhou formou je offset, neboli převod příslušnosti. „V praxi bude offset znamenat, že azylový úřad, například azylový úřad České republiky, se stane příslušným k vyřízení žádosti o azyl migranta, který, dejme tomu, připlul na člunu do Itálie. Jednoduše řečeno, žádost o azyl tohoto migranta bude povinna vyřídit Česká republika namísto Itálie. Jenže důsledkem této změny příslušnosti azylového úřadu je ve většině případů i fyzické přemístění migranta,“ vysvětluje Kotzian.

Protože právní „převod“ migranta je následován i převodem fyzickým, jde reálně v podstatě o totéž, jako u relokace. Je ale v dokumentech formulován mnohem obsáhleji a v detailních právních technikáliích.

Ondřej Dostál souhlasí s Kotzianovým výkladem. „Riziko vyplývá z ustanovení článku 44h ve spojení s článkem 7a a navazujícími. Velmi zjednodušeně- pokud všichni zvolí „výpalné“ a nikdo nebude chtít relokace, takže hraniční země jako Itálie zůstanou v problémech, půjde přenést vyřizování azylových procedur na jiné státy, patrně včetně fyzického přemístění migrantů“. Přesné parametry přitom doposud nejsou známy, podle návrhu se totiž mají určovat každoročně, a dělat to mají orgány EU.

Ministr vnitra Vít Rakušan ale i v Poslanecké sněmovně trval na tom, že jde o dva rozdílné pojmy. „Panu kolegovi Fialovi, prostřednictvím pana předsedajícího, bych chtěl vzkázat, že převzetí příslušnosti se nerovná přemístění migranta. Jsou to jiné instrumenty,“ reagoval na předsedu klubu SPD Radima Fialu.