Xaver Veselý na úvod zabředl do minulosti a „spacákové revoluce“ v ČT. Pro Bobošíkovou byl dle jejího vyjádření nejsilnější okamžik, když odcházela jako ředitelka zpravodajství. „Procházela jsem takovým revolučně naladěným špalírem nebo, dá se říci, davem, který skandoval velmi nepěkná slova, zároveň tam ve vrátnici byly různé významné osobnosti, které také nešetřily nevybíravými slovy.“ Ale nejhorší podle ní bylo, když nasedla do auta: „Ti lidé se sesypali na to mé auto a začali do něj bušit a kopat. To byl opravdu okamžik, kdy jsem cítila znechucení, a přiznám se, že jsem se i trochu bála.“ Uvedla, že tehdejší ředitel ČT Hodač zdravotně zkolaboval a vzhledem k tomu, jak se o něm psalo a mluvilo, byl několikrát odmítnut, než byl přijat v Motole.

„Revolucionářům“ prý rozuměla od začátku, ale měla jiné názory na to, kdo měl v ČT rozhodovat: „Já si stále myslím, že ve veřejnoprávní televizi mají zprostředkovaně skrz volbu mediálních rad rozhodovat občané, a nikoliv ti, kteří si myslí, že jim ta televize patří.“ Současný systém volby rady tedy považuje za dostatečný. Veselý se zeptal, zda tehdy udělala nějaké chyby. Bobošíková to připustila, ale to hlavní, že stála na straně zákonnosti a občanů, podle ní zůstává nezměněno. Se „vzbouřenci“ prý nebyla dohoda: „Já se obávám, že ze strany těch, kteří nejprve říkali, že jsou proti, pak najednou z toho udělali rychle stávku, protože stávka je krytá zákonem a nese to s sebou určité náležitosti, poté si začali vynucovat nový zákon, takže tam snaha o dialog nebyla. Alespoň jsem ji tam neviděla.“ Překvapily ji prý postoje některých lidí, kterým byla údajně svoboda slova svatá, jako Václava Havla či Karla Schwarzenberga.

Současnou ČT tolik nesleduje, ale vnímá kritiku vůči ní. „Z toho, co vidím, nemám pocit, že by to bylo místo, které šíří informace pro svobodnou pluralitní tvorbu názorů každého občana,“ popsala kulantně zpravodajství veřejnoprávní televize. „Pokud jde o úhel pohledu, tak ta televize není příliš mnohobarevná,“ dodala.

Na dotaz diváka doplnila, že tehdejší senátor Ruml také při revoluci přespával ve spacáku. „Pan Žantovský, tuším že tehdy také senátor, tak ten se tam velmi hlasitě angažoval, mával senátorskou průkazkou a dožadoval se pozornosti,“ dodala o Michaelu Žantovském. Právě v tomto období podle ní začala mizet pluralita názorů a svobodně mluvit nemohli všichni.