Do pořadu Pro a proti v Českém rozhlasu Plus přišel diskutovat ústavní právník Zdeněk Koudelka. Druhým debatujícím byl právník a novinář Tomáš Němeček. Na úvodní otázku, zda prezident v poslední době porušuje Ústavu, odpovídá nejdříve Zdeněk Koudelka. Odpověděl, že nikoliv. Oponent Němeček však řekl: „Když si přečteme ústavní žalobu, kterou schválil Senát a předložil ji do Sněmovny, tak tam najdeme řadu pro mě přesvědčivých argumentů,“ řekl právník.

• Celý rozhovor ZDE

Další otázka se týkala roztrhání Ústavy na veřejnosti, čímž moderátor narážel na Mináře z Milionu chvilek pro demokracii. „To je určité teatrální gesto, už jsme v Brně tady zažili, že se státní vlajka vytahovala z vaginy a bylo to placeno z veřejných peněz města Brna, takže když to srovnám s tímto, tak roztrhání textu Ústavy hodnotím jako nižší závažnost,“ řekl Koudelka. Němeček odpověděl, že to gesto plní účel, řekl: „Ano, jak je vidno, tak kvůli tomu gestu jsme se dneska tady sešli, jsme ve studiu, čili to, čeho chtěl dosáhnout, dosáhl,“ zněla odpověď.

Koudelka dostal další otázku a to tu, zda prezident Zeman porušil Ústavu, když odmítal odvolat bývalého ministra kultury Staňka. Podle něj je rozhodující, že prezident nakonec ministra odvolal. „A navíc, po dobu dvou měsíců nebyl nečinný. Inicioval jednání s předsedou sociální demokracie Hamáčkem. Chtěl dosáhnout určitého usmíření s dnes už bývalým ministrem Staňkem.“ Pokračoval: „Pak tu máme případ prezidenta Klause, který taky nevyhověl hned návrhu na odvolání pana Johna. Nakonec došlo ke smíření a premiér ten svůj návrh vzal zpět,“ podotknul. Následovala otázka, opět na ústavního právníka Koudelku, zda ta role ve vyjednávání prezidentovi náleží, v Ústavě o tom není ani slovo. „Prezident není loutka, která by musela akceptovat návrhy, které jsou jí předkládány jinými subjekty a znovu opakuji, on coby politický aktér, ta jeho snaha smířit, byť neúspěšná snaha, smířit ministra kultury a předsedu Hamáčka, je legitimní záležitost,“ řekl Koudelka.

Němeček odpověď metaforoval: „Ústavní praxe je v tomto cosi jako tanec, ve kterém se pohybují různí aktéři a reagují na sebe. Tančit se musí umět, samozřejmě. Pokud někdo použije příklady z minulosti a řekne: ‚Ale Václav Havel tehdy taky tančil na tři doby,‘ tak tam je podstatné to, že to byl waltz a jde o to, že Miloš Zeman Ústavu neslyší, protože má něco jako ústavní hluch v tomto směru, respektive nevnímá rytmus, takže se chová často mimoběžně. Je to tedy takový ústavní mimoň v tom tanci. To je ta věc, kterou mu vytýkají. Pokud by v řádu několika dnů zjišťoval, jak je zajištěna personální stabilita vlády po odvolání konkrétního člověka, asi u řádů dnů by nebylo pochyb. Nicméně tady jsme byli v situaci, kdy prezident republiky si osoboval právo kohokoliv z jakýchkoliv důvodů vetovat. To kdykoliv. Tím by se stal hegemonem celého procesu, jeho význam by byl nad většinou v Poslanecké sněmovně, byl by mohl učinit vládu úplnou loutkou ve svých rukou. To byla právě ta problematická věc, že prezident si přisvojil právo rozhodovat, kdo ve vládě nebude a kdo ve vládě bude, bez ohledu na názor premiéra.“