Podle Hermana má naše civilizace stále co nabídnout. A právě v posilování vědomí vlastní identity a rozvoje kulturního dědictví vidí úlohu svého úřadu. V práci v ministerské roli mu pomáhá předchozí zkušenost z církevních struktur. Je tam podle jeho slov hierarchie, jež umožňuje jasné fungování a určuje konkrétní kompetence. 

Herman se zároveň pro MF Dnes vyjádřil, že se osobně domnívá, že se nacházíme v podobné situaci jako římská říše v době zániku. „Osobně se domnívám, že svět se v tomto smyslu začal rapidně měnit od první světové války, která ukončila určité dlouhé období přehlednosti. Od napoleonských válek tehdy uplynulo sto let, během nichž sice probíhaly lokální konflikty, ale nedošlo k žádnému globálnímu, tím byla až světová válka. Nechci tvrdit, že po dalších sto letech jsme ve stejné situaci, ale určité paralely tu jsou. Svět je v pohybu, jako když se spustí povodeň,“ uvedl.

Podle jeho slov si dostatečně nevážíme života v Evropě a neuvědomujeme si, že žijeme v úžasně blahobytném ghettu. „Důležité je být pevně zakořeněn ve své kultuře a své identitě, což člověku umožňuje vnímat identitu jinou a nechat se obohacovat jinakostí toho druhého. Ten nicméně musí být kompatibilní. Kdyby nám někdo chtěl házet na hlavu bomby, těžko se jím můžeme nechat obohacovat. Musíme vyhlásit nulovou toleranci takovému neřízenému jednání,“ zkonstatoval Herman. Podle jeho názoru uprchlíci rovněž utíkají před těmito režimy. Muslimové, kteří prchají před instrumentalizací islámu, jak ji činí někteří fanatici, jsou podle Hermana naši přirození spojenci. 

„A nejenže mohou obohatit nás, ale také my je. Abychom však byli schopni někoho obohatit, musíme si své identity být sami vědomi. O tom mám někdy pochybnosti,“ dodal.