Zpěvák, textař a scenárista Daniel Landa se dlouhodobě podílí na zakládání různých projektů, propagujících sport a vyzdvihujících vlastenecké hodnoty, většinou s odkazem na témata z české historie (zejména na dobu husitství). Pozornost médií rovněž vzbuzoval během epidemie covidu-19, kdy jakožto aktivista vedl hnutí odporu proti diskriminaci neočkovaných a dalším vládním restrikcím, které zaváděla tehdejší Babišova vláda. V rámci svého aktivistického boje založil iniciativu Zlatý špendlík, která má za cíl „spojovat lidi v boji na obranu svobody proti bezpráví, cenzuře, šikaně a manipulaci“. Landa byl také jedním z autorů a signatářů petice Blanický manifest, která požadovala ukončení represí a deklarovala nedotknutelnost svobody jednotlivce.

O aktuálním stavu naší společnosti se Daniel Landa nedávno rozpovídal v rozhovoru pro server Reportéři on-line. Zpěvák se domnívá, že se jako lidstvo nacházíme v bodu zlomu. „Vládu nad pozemskými věcmi přebírá mocná digitální filozofie, ideologie, která staví na hlavu člověka, jeho svobodu, soukromé vlastnictví, osobní odpovědnost za vlastní zdraví a život nebo tradiční pohled na rodinu a mnoho dalších sfér,“ říká s odkazem na kulturně-politické trendy posledních let, které se objevují zejména na západ od našich hranic a které k nám prý postupně přicházejí „pomalu, ale jistě“. Jako příklad ideologicky motivovaného převrácení reality uvádí skutečnost, že „bývalí muži“ přestrojení za ženy mohou dnes v některých zemích soutěžit se ženami v ženských kategoriích. To, že důsledky takové politiky mohou být v praxi velmi brutální, dokládá příklad MMA zápasníka Fallona Foxe, který jakožto biologický muž, jenž prošel úřední změnou pohlaví, nelítostně zbil křehkou oponentku v oktagonu takovým způsobem, že jí prolomil lebku.

Daniel Landa dále varuje před technologickou totalitou, která prý může porobit a zotročit lidský druh. „Stroje a digitální prostor chyby neodpouštějí. Míříme do tmy velkých korporací, které určují směr a programují vládu světských věcí. Skrze dokonalé technologie a dlouho budované finanční a mocenské struktury je to dnes možné,“ píše zpěvák s obavami o budoucnost naší civilizace.

Jako umělec Landa promítá tyto myšlenky do své tvorby. Například v textu písně nazvané Hoří horizont varuje před dravci, kteří nad krajem ponořeným do tmy krouží kolem své kořisti. Zpívá, že na tak velký požár, který cítí přicházet, nemá hasičák. Tuto skladbu podle svých slov složil „těsně před kovidovým protektorátem a následným válečným šílenstvím“. V hudební výzvě Blanický manifest zase vyzývá k osobní zodpovědnosti jednotlivce za jeho život.

Landa vypráví, že když pozoroval jevy vyskytující se v naší společnosti, které popisuje ve svých skladbách, ze zoufalství začal uvažovat o vstupu do politiky. Od této ideje ovšem brzy upustil, neboť prý na to nemá vlohy. „Jsem snílek a idealista, a to je v případě politika katastrofická kombinace,“ vysvětluje.

Jeho životní úloha je prý jiná; říká, že chce lidem pomáhat najít pravdu na duchovní úrovni. „Ztratili jsme schopnost posvátné úcty jak vůči krajině a přírodě, tak vůči zdroji veškerého života a smyslu, který nás přesahuje. Sebestředná arogance současného západního člověka je v tomto ohledu neuvěřitelná. A protože duše a duch je moje sféra – bojiště, kde se cítím silný a zdatný, vracím se ke svému poslání. Nejsem vůdce, ale průvodce, neříkám ‚za mnou‘, ale když už, tak ‚se mnou‘,“ říká umělec.

Líčí, že jeho aktivity v proticovidistickém odporu však přinesly i řadu zklamání; prý manipulace médií a dokonce zradu ze strany leckterých spolubojovníků. Závěrem konstatuje, že nechce dopadnout jako Karel Kryl, kterému z tehdejšího společenského vývoje puklo srdce. Proto už raději politiku a aktivismus nechává na jiných. Sám se hodlá zapojovat zejména do onoho duchovního boje. A to na plný úvazek, tvrdí.

I přes všechny problémy a nebezpečí, které spatřuje, se Daniel Landa drží přísloví, že naděje umírá poslední. „Jediná naděje svítá v tom, že po noci přichází den, i když nikdo neví, jak dlouho ta noc může trvat,“ zamýšlí se.