Jako pracovnice komunistického národního výboru dostala na podzim 1989 od svého šéfa za úkol vyrazit do ulic a strhat plakáty Občanského fóra. S kolegy do ulic opravdu vyrazili, ale místo toho, aby plakáty OF strhávali, vylepovali údajně další. Prý jich měli plné tašky. A nejkrásnější na tom prý bylo, že jim řada lidí pomáhala. Spontánně, ze srdce. Právě proto to byla pro Janu Zwyrtek Hamplovou úžasná doba.

„Protože přesně o tomto byl listopad – o skutečném, spontánním vzedmutí lidí po statisících a milionech. Dlužno dodat, že nebýt právě tohoto jevu, asi by celou republiku Letná neoslovila – ti lidé tam mluvili tak trochu jinak (což ostatně trvá dodnes, Praha si často se zbytkem republiky moc nerozumí), Havla nikdo neznal a intelektuálové kolem něj mohli těžko oslovit lidi od výrobních pásů. Listopad byl tak úspěšný proto, že do OF vstoupili místní lidé z fabrik, škol, doktoři, prostě lidé známí, mající důvěru ostatních a bez ohledu na Havla a Dubčeka svou obec či své město dostali na náměstí. A pak už to jelo samospádem. Nebýt těchto lidí z obcí a měst, Letná by se stala pouhou epizodou, napsala pamětnice, které tehdy bylo 24 let.  

Vzhledem k tomu, jak lidé OF spontánně podporovali, odmítá Hamplová konspirační úvahy o tom, jak byla sametová revoluce dopředu připravena lidmi kdesi shora.

Na listopad 1989 se dívá jako na krásnou dobu i navzdory tomu, co se pak dělo v 90. letech, navzdory tomu, že mnozí lidé zneužili tento dějinný okamžik a děly se šílené věci. Aspoň tak si 90. léta 20. století pamatuje Hamplová.

„S odstupem doby samozřejmě vidíme, co vše se udělalo špatně. Že v něčem jsme byli neskonale naivní. V něčem příliš velkorysí. Že se v něčem pletl i Václav Havel. Protože byl taky jen člověk. I trochu dost ješitný. Třeba v tom, že může plně věřit Západu, protože mu klepe uznale na rameno, a ono tam šlo třeba jen o kšeft. A ty králíkárny, které kritizoval... Co by dnes mladí dali za nové králíkárny s byty? Byla to prostě svá doba se všemi klady, minusy, nadějemi a zklamáními. Přesto všechno je dobře, že přišla. A že vše proběhlo tak nějak v klidu na rozdíl od některých jiných zemí,“ pokračovala Hamplová.

Je jí líto, že dnes lidé k volbám nechodí a po nich jen nadávají na politiky, jejichž zvolení sami připustili tím, že k volbám nešli. Sama prý od roku 1990 žádné volby nevynechala.

A třicet let po listopadu 1989 se prý, s nadsázkou řečeno, těší na to, až jí budou dnešní mladí lidé poučovat o tom, co tehdy zažila.

„Nejvíc se těším, jak mně ti mladí a neklidní, v kapse drahé mobily, v batohu notebook a v pátek demonstrující bez povinnosti jít do školy, budou říkat, co jsem to vlastně v listopadu prožila. A možná se zeptají, proč jsme to neorganizovali formou sms. Ano, jsme už zkrátka jiná generace. Listopad 89 je nepřenosný. Jsem moc šťastná, že jsem ho zažila. Opravdu doba s příběhem. Byla jsem jak na Letné, tak ve svém rodném městě na tom malém náměstí – to už na pódiu – kde byla pode mnou hlava na hlavě. Nádherné chvíle. Bez ohledu na vše poté. Nebylo ale zase všechno k zahození,“ prohlásila.