Skutečný příběh Mnichova 1938 naneštěstí není ten, který by byl plně znám. Vojenský odpor vůči nárokům Německa mohl být pro český národ velmi nákladnou záležitostí, a to z hlediska ztrát na životech i ztrát materiálních. Představoval nicméně skutečně autentickou možnost, kterou většina Čechoslováků chtěla. Pokud by tehdejší prezident Edvard Beneš nekapituloval a západní mocnosti by poskytly Československu výraznou vojenskou pomoc, tragédie Mnichova 1938 by se nikdy neuskutečnila. Mnichovské události stále představují významnou historickou lekci pro malé demokratické státy, jako je například Izrael, ve smyslu toho, jak je vhodné postupovat vůči totalitárním silám naší doby.

Je 30. září 1938, v čísle 10 londýnské Downing Street se odehrává poklidná scéna, britský ministerský předseda Neville Chamberlain se vrací ze své slavné zahraniční cesty do Mnichova. Své premiérské apartmá nalezne zasypané tisícovkami květů od ženských obdivovatelek z celé Anglie. V roce 2018 Čecho-Američan Igor Lukeš, historik revizionista, popsal Chamberlaina jako lidskou bytost s „hlubokými náboženskými základy, která se během svého života stala svědkem masakrů celý generací… a tudíž lze podle Lukeše do určité míry pochopit Chamberlainovu snahu o to, aby se tyto tragédie neopakovaly“. Já ovšem takto smířlivý nebudu.

„Pokud bychom si jen tak mohli sednout s tužkou a papírem a projít si všechny ty záležitosti, které nás rozdělují, jsem si jistý, že by se atmosféra mezi námi vyčistila,“ informoval sovětský velvyslanec Ivan Majský o tom, jak Chamberlain lamentoval. Majský rovněž označoval britského ministerského předsedu výrazem „politický účetní, který nahlíží celý svět skrze optiku finančních dividend a směnných kurzů“.