Profesor Osolsobě v dopise hned na začátku uvedl, že divadlo působí lidem radost i nelibost, rozpaky i zklamání. Co ale prý nevěděl, je, že může působit tak palčivou bolest, zármutek a pocit zahanbení, morální hnus, strach ze znesvěcení, zoufalství a pocit bezmoci, jaký podle svých slov viděl u těch, které v posledních čtyřech měsících v Brně potkával. „Obrazy ze hry Naše násilí a vaše násilí je škodolibě zranily a znejistily jejich důvěru v divadelní kulturu vůbec,“ uvádí v dopise pan profesor s tím, že mluvil s lidmi všech generací, věřícími i nevěřícími.

Vysokoškolský pedagog Petr Osolsobě také v dopise uvedl, jak by se podle něj k tomuto problému postavil jeho otec, profesor Ivo Osolsobě, „(‚Prasárna!‘) a byl by zraněný bez obvyklého vtipu a myslím, že vím, co by asi řekl profesor zakladatel Bořivoj Srba – sousloví ‚morální hnus‘ ostatně beru z jeho úst,“ píše Petr Osolsobě a dodává. „Velmi vážně a s obavami mi mluvíval o dnešním zneužívání umělecké svobody, naposledy u příležitosti svých osmdesátin. Vždy bráníval Cyranovo právo vyhnat Montfleuryho ze scény, protože předvádí kýč, natož rázně zastavit ‚morální hnus‘,“ vysvětluje v dopise Osolsobě.

Hrubnutí společnosti

Profesor v dopise také upozorňuje, že umělecká rada DIFA se nedokázala ani vyslovit (natož postavit) k uvedení hry Naše násilí a vaše násilí. „Nezaujala ani mírné hodnotové, ale nehodnoticí hledisko s použitím Čapkova citátu, které jsem navrhl a o němž se pak ani nehlasovalo. Divíme se hrubnutí společnosti a neřekneme nic k největší hrubosti v moderních dějinách českého divadla, na brněnské scéně a v našem uměleckém odvětví, za něž neseme zvláštní odpovědnost,“ píše profesor a „přitvrzuje“.

CELÝ DOPIS SI PŘEČTĚTE ZDE

„Nedokážeme-li uplatnit naši divadelní zkušenost, hloubku pohledu a cit pro umělecký tvar a odborné znalosti ani tam, kde jde o zneužití samotného divadla a umělecké svobody k samoúčelnému rituálu msty a nenávistného hanobení něčeho, na čem stojí civilizace a kultura – k čemu vůbec zasedáme? K čemu tu jsme? Abychom poslouchali argumenty typu: protože se na magistrátu vyslovili proti spolu s lidovci i komunisti, musel jsem bránit uvedení hry?“

„Co je tohle za sofisma,“ ptá se dále v dopise pan profesor a dodává. „Že musíme chránit uměleckou svobodu, i když jejím obsahem je vytahování zmuchlané vlajky naší země ze ženského přirození, grafické předvedení Krista s atributy sestoupení z kříže, provádějícího sexuální násilí a dehonestovaný a oběšený Jan Pavel II., ten, který se tolik zasadil za nenásilný konec totality ve východní Evropě?“ poukazuje profesor a ptá se, kam je až dobré zajít s dětinskou idolatrií „umělecké svobody“.

Vzkaz pro Martina Glasera

V dopise oslovuje pan profesor konkrétně i ředitele Národního divadla v Brně Martina Glasera. „A Vy budete, pane Glasere, bránit ‚svobodu‘, hanobit křesťanskou zbožnost, Krista, Jana Pavla II., i státní vlajku třeba i s pomocí policie? Místo abyste řekl: ‚Chybili jsme‘ a lidem, zvlášť Brňanům, jste se omluvil za tuto dramaturgickou volbu, budete sprostě ukazovat a naznačovat, že ‚fašisté‘ jsou právě ti, jejichž mravní cit jste předtím pomáhal pozurážet a kteří nedokázali neprojevit své roztrpčení?“ ptá se profesor a Glaserovi vzkazuje, že se má mírnit, až bude hauzírovat slovem „fašisté“ proti těm, kteří se jen vášnivě zastávají obyčejné úcty a ohleduplnosti, kterou právě organizátoři pošlapali.

Umělecká svoboda je důležitá

Profesor také v dopise vysvětluje, že sám moc dobře ví, co je umělecká svoboda, a že je mu drahá. „Naše první divadlo TAK-TAK bylo rozpuštěno StB po výsleších na podzim roku 1981 a naše druhé divadlo uvedlo roku 1985 prvního Kafku od dob Grossmanova Procesu a krylo přitom režiséra vymyšleným jménem,“ vzpomíná profesor s tím, že v té době nesměli Bořivoj Srba ani Ivo Osolsobě na Janáčkově akademii ještě vůbec vyučovat.

„Dobře vím, že svoboda umění a svoboda vůbec něco stojí. A když jsme ji konečně v roce 1989 získali, k čemu teď naší pasivitou posluchače vedeme? Že zneužívat svobodu ke snadnému hanobení křesťanství i Krista, ale i státní vlajky a jiných symbolů je normální umělecká volba a cesta?“ ptá se profesor Osolsobě.

Dopis pro organizátory festivalu z 5. dubna

Na závěr svého dopisu také profesor Osolsobě uvedl, co ve svém listě z 5. dubna 2018 napsal organizátorům festivalu Divadelní svět. Ty požádal, aby své pozvání těch, kteří zneužívají umělecké svobody, odmítli, a produkci, podle jeho slov nerozvážně již smluvenou, zrušili.

„Neučiníte-li tak, ukážete touto produkcí rituál útočné nenávisti, bezohledné zlomyslnosti a pyšné prázdnoty jako obraz oné ‚kultury‘, za kterou by se nikdo z nás nejspíš zasazovat nechtěl, která se však tímto konáním stává ‚kulturou‘ budoucnosti,“ napsal profesor Petr Osolsobě.