Profesor Osolsobě v dopise hned na začátku uvedl, že divadlo působí lidem radost i nelibost, rozpaky i zklamání. Co ale prý nevěděl, je, že může působit tak palčivou bolest, zármutek a pocit zahanbení, morální hnus, strach ze znesvěcení, zoufalství a pocit bezmoci, jaký podle svých slov viděl u těch, které v posledních čtyřech měsících v Brně potkával. „Obrazy ze hry Naše násilí a vaše násilí je škodolibě zranily a znejistily jejich důvěru v divadelní kulturu vůbec,“ uvádí v dopise pan profesor s tím, že mluvil s lidmi všech generací, věřícími i nevěřícími.
Vysokoškolský pedagog Petr Osolsobě také v dopise uvedl, jak by se podle něj k tomuto problému postavil jeho otec, profesor Ivo Osolsobě, „(‚Prasárna!‘) a byl by zraněný bez obvyklého vtipu a myslím, že vím, co by asi řekl profesor zakladatel Bořivoj Srba – sousloví ‚morální hnus‘ ostatně beru z jeho úst,“ píše Petr Osolsobě a dodává. „Velmi vážně a s obavami mi mluvíval o dnešním zneužívání umělecké svobody, naposledy u příležitosti svých osmdesátin. Vždy bráníval Cyranovo právo vyhnat Montfleuryho ze scény, protože předvádí kýč, natož rázně zastavit ‚morální hnus‘,“ vysvětluje v dopise Osolsobě.
Hrubnutí společnosti
Profesor v dopise také upozorňuje, že umělecká rada DIFA se nedokázala ani vyslovit (natož postavit) k uvedení hry Naše násilí a vaše násilí. „Nezaujala ani mírné hodnotové, ale nehodnoticí hledisko s použitím Čapkova citátu, které jsem navrhl a o němž se pak ani nehlasovalo. Divíme se hrubnutí společnosti a neřekneme nic k největší hrubosti v moderních dějinách českého divadla, na brněnské scéně a v našem uměleckém odvětví, za něž neseme zvláštní odpovědnost,“ píše profesor a „přitvrzuje“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora