Jemelík nejprve obsáhle zrekapituloval celou kauzu, od vybrání policejního prezidenta Lessyho výběrovým řízením, od kterého se premiér Nečas víceméně distancoval, přes složitý proces jeho odvolávání, když Lessy ztratil politické krytí Radka Johna (Jemelík poznamenává, že kromě využitého „odstíhání“ byl prakticky nesesaditelný), až po soudní rozsudky, které jej očistily a založily nárok na návrat do čela policejního sboru.

Pak už dospěl k neuvěřitelné argumentaci televizní hvězdy, která se mnoho minut snažila ministra vnitra přesvědčit, že by s rozhodnutím měl posečkat. Důvodem mělo být stanovisko pražského státního zastupitelství, které se odmítalo s Lessyho očištěním smířit, a vyzvalo nejvyššího státního zástupce, aby proti pravomocnému rozsudku druhé instance podal dovolání. Nakonec ministrovi vyčetl, že řízení zbytečně uspěchává, když nečeká na uplynutí lhůty pro dovolání.

Celý text Zdeňka Jemelíka ZDE

Tím podle Jemelíka televizní žvanil projevil hrubou neznalost práva. Dovolání je totiž pouze mimořádným opravným prostředkem, který nemá odkladný účinek. Pokud by tedy ministr čekal na uplynutí lhůty, znamenalo by to naopak neodůvodněný průtah. Navíc řádné podání dovolání může učinit jen nejvyšší státní zástupce, výzva jeho pražských podřízených není ničím jiným, než interní komunikací uvnitř státního zastupitelství bez jakékoliv právní závaznosti.

Moravcova pozoruhodná argumentace "jak z právnické pomocné školy" zaujala již dříve komentátora serveru Česká pozice Jan Schneidera. Podle něj prokázal ministr Pecina obdivuhodnou dávku trpělivosti, když čelil mnohaminutovému naléhání, že by „měl dát šanci“ nejvyššímu státnímu zástupci. Moravcovo naléhání, aby ministr věc „neuspěchal“, bylo podle Schneidera neobyčejně výstřední, už proto, že se bavil se správním orgánem, který je přímo vázán časovými lhůtami, které naopak „uspěchat“ za všech okolností musí.

Podle Jemelíka je zjevné, že někteří lidé mají z návratu Lessyho strach a snaží se mu zabránit. Václav Moravec prý jednoznačně ukázal, že stojí na jejich straně. Způsob, jakým nutil k odpovídajícímu jednání ministra Pecinu, je však podle Jemelíka neuvěřitelný. „Na rozdíl od neodpovědného televizního blábolila, který si může beztrestně vymyslet skoro cokoli, ministr vnitra je státní úředník, vymýšlet si nesmí, naopak se musí přísně držet zákona,“ zdůrazňuje.

„Nátlakové chování není v pořadech 'vymývače mozků'  nic neobvyklého. Jen mě udivuje, že mu takový způsob matení veřejnosti vedení České televize dlouhodobě trpí," píše.