Kvůli ruskému útoku na Ukrajinu zdražuje plyn a ropa. Očekáváte, že ceny budou ještě více stoupat?

Nedá se to vyloučit. Rozhodujícím faktorem bude fyzický tok zemního plynu, jestli bude omezen nebo dokonce zastaven. Či bude probíhat bez omezení jako před ozbrojeným střetem na Ukrajině. Domnívám se, že poslední varianta je nejpravděpodobnější. Není v zájmu Ruska zastavovat tok plynu. Rusko, respektive Gazprom, se bude snažit vykreslit jako podnik, který plní svoje závazky. Nárůst cen, který nyní pozorujeme na trhu, je jakási riziková prémie z obav, že fyzické přerušení dodávek nelze vyloučit. Není to nejpravděpodobnější varianta, ale v nějakých černých scénářích s touto možností obchodníci s plynem musejí počítat. Kdyby k tomu opravdu došlo, tak by ceny plynu zcela jistě povyskočily řádově ještě více. Dostali bychom se do nouzového stavu.

Naopak pakliže se na jakékoliv úrovni zastaví konflikt, dojde k jednání, trh se uklidní a tok plynu bude pokračovat, pak bych očekával, že ceny plynu se mohou na burzách i snížit a vrátit se k úrovni, která byla před konfliktem. Určitě o něco vyšší, ale zdaleka ne tak vysoké, jako je třeba teď, nebo v závěru roku. Pořád bude v cenách plynu působit politická riziková přirážka, protože i když se konflikt zastaví v horké fázi, nebudeme mít jistotu, zdali se opět nerozhoří.

Pokud by došlo k výpadku, třeba i dlouhodobému, ruského plynu do Evropy a opravdu se to úplně vyloučit nedá, co bychom mohli dělat? Dokázali bychom se bez ruského plynu obejít?

Ruský plyn v plném objemu v krátkém časovém horizontu měsíců a troufám si říci i jednoho dvou let nelze nahradit. Nelze v tak krátkém časovém horizontu postavit ať už exportní nebo přijímací terminály na LNG. Producenti na trhu nemohou tak rychle zvýšit exportní kapacity. To zkrátka nelze. Vyžaduje si to delší čas. V takovém případě bychom museli přejít do určitého nouzového režimu, kdy bychom museli omezit spotřebu zemního plynu. Zřejmě bychom museli na určitou dobu pozapomenout na odchod od uhlí. Využít ho jako tuzemskou surovinu a dostali bychom se do paradoxní situace, že naše vysoká závislost na uhlí v naší a polské energetice – což v dlouhodobém horizontu je nevýhoda, protože dříve nebo později nakonec budeme muset dekarbonizovat – by v krátkodobém krizovém období mohla být výhoda. Pro výrobu elektřiny a tepla by chybějící plyn byl nahrazován tuzemskými zdroji.

Bylo by třeba přestavovat síť v Evropě třeba na zkapalněný plyn?

Nebylo. Roury v Evropě mají dostatečnou kapacitu. Spíše jde o to, že kdyby došlo ke kompletnímu výpadku, tak tam nebude proudit základní zdroj čtyřicet procent energie z Ruska. Připomínám, že v minulých letech byla kapacita terminálu na zkapalněný zemní plyn využívána stěží na padesát procent. Pro názornost objem importu LNG, který byl vysoký v roce 2021, daleko vyšší než v předchozích letech, byl zhruba 22 miliard v přepočtu na kubíky, ruský export byl 150 miliard. Z toho si lze vyvodit, že násobně kapacitu terminálu LNG zvýšit nemůžeme.

Ještě větší omezení vidím ze strany exportérů. V současnosti jsou exporty kapacity LNG využívány naplno. Nedá se očekávat, že by Katar zrušil dlouhodobé kontrakty na vývoz do Asie, která to také potřebuje, a přesměroval je do Evropy. Pouze část, nějaký pohotový trh, který může být přesměrován. Což se dělo v závěru roku, kdy k nám přišly dodatečné objemy LNG z USA. Toto však zdaleka nemůže nahradit chybějící miliardy v plném rozsahu. Tyto dodávky by se zcela jistě navýšily. Evropa bude ochotna platit vyšší cenu v situaci nedostatku. Byl by to velice lukrativní trh pro všechny exportéry LNG. Zároveň však bychom museli přistoupit zřejmě k uvážení, ve kterých oblastech využití zemního plynu omezit. První oblastí je asi energetika. Rezervní kapacity uhelných elektráren byly třeba v Německu dočasně zakonzervovány, někdy i z komerčních důvodů, protože zemní plyn byl výhodnějším palivem. Uhelné elektrárny se zdaleka nevyužívaly na plný výkon. Nyní by se tato situace obrátila. Všechny uhelné kapacity by v případě výpadku dodávek ruského zemního plynu byly využívány naplno.