Masakr v Buče šokoval celý svět. „Je to obrovská tragédie, válečný zločin jako z učebnice, nelze to žádným způsobem omlouvat. Můžeme zkusit najít nějaké vysvětlení, co se vlastně stalo. Nemyslím si, že by to bylo nějaké cílené zabíjení podle nějakých seznamů. V minulosti se objevily zprávy, že Rusové mají nějaké seznamy ukrajinských politiků, aktivistů, různých veřejně činných osobností, které by měly být terčem zabití nebo únosů, ale podle těch výpovědí Ukrajinců se zdá, že tady ruští vojáci nepostupují podle seznamů, že zabíjejí spíš náhodně. Mohlo to být i tím, že mohli být pod nějakým obrovským psychickým tlakem. Mohl to být jakýsi kolektivní zkrat, mohla to být třeba reakce na nějaký incident, oni si mohli myslet, že se stali terčem nějakého útoku, třeba ze zálohy, a mohli na to reagovat takovýmhle strašlivým činem, takovýmhle masakrem civilistů,“ zmínil Visingr, že těch vysvětlení se skutečně nabízí několik, ale on si osobně nemyslí, že šlo o postup podle cílených seznamů. 

Následně se zaměřil na složení ruské armády. „Etničtí Nerusové v ní tvoří zhruba 40 procent stavu. Konkrétně v celých ozbrojených silách Ruské federace. Když se podíváme na ztráty z ukrajinského konfliktu, třeba na nějaké seznamy mrtvých a raněných, tak tam vidíme, že tam ta turkická, tatarská jména převažují. Tvoří přes 60 procent těch ztrát. Čím to je? To je tím, že vlastně v těch obyčejných jednotkách, to znamená v těch nižších tankových, dělostřeleckých, tam tvoří etnické menšiny většinu toho personálu. Zatímco třeba v letectvu nebo ve strategických jaderných silách, tam jich je podstatně méně. Čili v těch jednotkách, které nesou tu největší tíži těch bojů, tam je těch příslušníků těch menšin vlastně většina, takže proto tvoří i většinu těch ztrát,“ popsal Visingr.