Nigérie je se svými 190 miliony obyvatel jednou z afrických zemí, na kterou dopadlo podnikání otrokářů. Nigerijská novinářka Adaobi Tricia Nwaubani však v rozhovoru pro britskou BBC upozornila, že není správné posuzovat chování otrokářů podle dnešních společenských měřítek.

„Posuzování osobností z africké minulosti podle dnešních standardů by vedlo k tomu, že bychom většinu našich hrdinů museli označit za darebáky,“ konstatovala.

Její prapradědeček Nwaubani Ogogo Oriaku byl obchodníkem v zemi, kterou dnes nazýváme Nigérií. Obchodoval prý s lecčíms, včetně lidských bytostí. Jeho agenti mu přiváděli otroky z vnitrozemí a on je přeprodával dál ve zdejších přístavech. Stejně jako prodával tabák a ovoce. Od 15. do 19. století bylo takto prodáno a přepraveno přes Atlantik na 1,5 milionu otroků.

Nwaubani Ogogo žil v době, kdy přežili především ti nejschopnější a ti nejodvážnější vynikali. Koncept „všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni“ byl zcela cizí tradičnímu náboženství a i právu, jak ho chápala tehdejší společnost,“ napsala BBC k životu, jaký svět znal po stovky let. Předek spisovatelky a novinářky měl za to, že prodej otroků prostě patří k životu. Neuměl si představit, že by se dalo žít i jinak. Prodej otroků totiž v Africe probíhal dávno před tím, než na kontinent dorazili Evropané. Lidé končili v otroctví jako váleční zajatci nebo proto, že se příliš zadlužili.

Obchod s otroky v Nigerii zarazili Britové na konci 19. století, když území ovládli. Učinili tak ale proti vůli místních lidí. Ti byli přesvědčeni, že obchod, jaký znaly celé generace jejich předků, má pokračovat. Až tvrdé britské tresty, které dolehly na každého, kdo prodával otroky, přiměly zdejší lidi změnit své chování. Podle historiků navíc ve vnitrozemí obchod s otroky i nadále kvetl a lidé takto sháněli pracovní sílu. Definitivní soumrak otroctví v Nigerii nastal prý až v roce 1950. Britové tento obchod tolerovali. Bránili jen vývozu otroků ze země.