Ústavní soud musí řešit i spory mezi politickými institucemi. Ale rozhodně to není tak, že by byl Ústavní soud třetí parlamentní komorou. „Parlamentní komory přijímají zákony, my zákony nepřijímáme, my je rušíme,“ zdůraznil host hned na úvod. Žádný z patnácti soudců se ale nebojí rozhodnout v kauzách, které se blíží – tedy o EET a o povinném kontrolním hlášení DPH.

Chybí nám politická kultura

Následně připustil, že by si česká ústava zasloužila širší revizi, ale až po obsáhlé společenské debatě, která by trvala alespoň rok. Tato debata by opravdu měla proběhnout. Nestačí jen nechat „zaparkovaný“ návrh novely ústavy někde na kraji a rok čekat. V tuto chvíli existuje vládní návrh novely ústavy v rozsahu třiačtyřiceti stran. Mnohé věci v České republice ale úprava ústavy prostě nedokáže změnit.

„To je bohužel věc toho, že se musejí vytříbit určité kulturní návyky. Je třeba naučit se naslouchat. Parlament je například od toho, aby se v něm debatovalo. Není jen od toho, aby se v něm politici přetahovali. To je až ta poslední fáze, napřed spolu musejí diskutovat a nejen si posílat vzkazy přes média,“ konstatoval Rychetský.

Nechtěl se vyjadřovat ke sporu o elektronickou evidenci tržeb, při jejímž schvalování byl porušen zákon – jednací řád sněmovny. V obecné rovině pouze konstatoval, že mnohé parlamenty jednají jen na základě nepsaných pravidel, která všichni dodržují. „U nás se ale usoudilo, že to musí mít formu psaného zákona,“ posteskl si předseda Ústavního soudu.   

Pokud už bychom chtěli jednací řád novelizovat, podle Rychetského by bylo namístě omezit zákonodárnou iniciativu poslanců. Návrh nového zákona by mohlo předkládat např. jen deset či více poslanců. Dnes stačí jediný poslanec, a výsledkem je legislativní smršť. Zákony se navíc během různých čtení výrazně mění, a to také není dobré.

Když byl Miloš Zeman premiérem...   

Atypickým prvkem v naší ústavě je například právo prezidenta jmenovat bez ohledu na cokoli a kohokoli členy bankovní rady ČNB. „Docela dobře si vzpomínám, že Miloš Zeman byl jako premiér velmi ostrým kritikem této prezidentské kompetence,“ připomněl Rychetský. Obvyklejší bývá, že ten, kdo obsazuje nějaké funkce, si může vybírat jen z kandidátů, kteří mu jsou navrženi z různých míst. Jednou z možností může být i senát, který je v České republice poměrně slabý. Z hlediska toho, že senát nesmí projednávat otázky rozpočtu, je to však poněkud nelogická varianta.

V obecné rovině se vyjádřil také ke vztahu s prezidentem republiky Milošem Zemanem. Připomeňme, že se oba pánové znají mnoho let. Pavel Rychetský byl mimo jiné i ministrem spravedlnosti ve vládě premiéra Miloše Zemana.

„Náš vztah je korektní a loajální. Já ctím úřad prezidenta i úřad premiéra. A nikdy jsem nebyl, ani nebudu ochoten vyjednávat způsob, jakým ten či onen prezident, a zažil jsem všechny tři, vykonává úřad prezidenta,“ zdůraznil. Učiní tak pouze ve chvíli, kdy k tomu snad bude donucen podáním žaloby na prezidenta.

Faktem prý je, že se z pozice svých ústavních funkcí dostanou do sporu. Ústavní soud  se třeba odmítl zabývat stížností prezidenta na služební zákon.

Upozornil také na to, že by se mohlo určitým způsobem změnit obsazování Ústavního soudu, aby si tato instituce zachovala určitou kontinuitu. Podle Rychetského je dobře, že dnes asi polovina ústavních soudců vzešla z akademické obce. Prezident Zeman už měl z čeho vybírat. Jeho předchůdci Havel a Klaus museli mít na paměti, že zkušenými akademiky často byli jen zasloužilí komunisté, takže se do demokratické ústavní instituce nehodili.