"Zánik fakticky monopolní role médií v oblasti informování občanů o veřejných věcech (nebo šířeji o okolním dění obecně) a převzetí této role pro významnou část společnosti ze strany sociálních sítí a dalších forem přímé internetové komunikace mezi jednotlivci zásadně ohrožuje moderní demokracii," píše Křetínský. Obává se amatérské mediální aktivity, jež nachází rozsáhlé publikum a způsobuje zásadní pokles politické vzdělanosti napříč populaci.

"Bez náhrady došlo k zásadnímu oslabení schopnosti médií arbitrovat jednotlivé názory, respektive jejich arbitráž a konfrontaci organizovat. Neexistuje mechanismus, jak s relevantním dopadem dospět ke konsenzu významné části společnosti, že dané tvrzení je správné nebo nesprávné, respektive pravdivé nebo nepravdivé, rozumné nebo nerozumné. Tím začala postfaktická doba, ve které může být pravdou pro každého de facto cokoli," míní dále Křetínský. 

Podle jeho slov média v systému moderní liberální demokracie založené na všeobecném volebním právu plnila několik pro demokracii obtížně nahraditelných funkcí.

"V období před nástupem sociálních sítí drtivá většina občanů moderních demokracií věnovala konzumaci médií každodenně významný čas. Významná část populace každý den sledovala televizní nebo rozhlasové zpravodajství, četla deníky a časopisy. Běžný občan moderní euro-atlantické demokracie strávil denně minimálně desítky minut konzumací profesionálně připraveného zpravodajství spojeného s interpretací zpráv a v režimu právní odpovědnosti," popisuje, že výsledkem byla velmi dobrá informovanost občanů o věcech veřejných. 

"Součástí role médií bylo i arbitrovat 'pravdu', usilovat o rozlišování pravdivých a nepravdivých informací, odhalovat manipulace a lži. Tvrzení nebo argument, které profesionální média konsenzuálně označila za účelové nebo nepravdivé, byly jako takové veřejností zpravidla vnímány," dodal Křetínský. 

Nová realita sociálních sítí a dalších forem veřejné komunikace přes internet je podle jeho slov zásadně odlišná. "Významná část občanů nesleduje profesionální zpravodajství, ale informace o okolním dění čerpá ze sociálních sítí a dalších platforem zprostředkovávajících amatérské příspěvky," podotkl Křetínský.

"O co méně jsou informace ucelené (ve smyslu pokrytí relevantního dění), o to jich je více. Informace a zprávy jsou poskytovány mimo režim jakékoli právní odpovědnosti, velmi často anonymně, nebo pod falešnou identitou. Poměrně běžné jsou i zcela účelové a profesionálně zpracované dezinformace," všímá si také Křetínský a dodává, že výsledkem je jakási 'agora křiku'.

Výsledkem také podle něj je, že tato část společnosti konzumující informace o veřejném dění ze sociálních sítí a dalších amatérských zdrojů na internetu fakticky nemá žádné rozumné povědomí o věcech veřejných ani o metodě práce politické reprezentace. "O věci veřejné buď nejeví zájem nebo k nim přistupuje zcela heslovitě a emotivně. Druhým následkem tohoto vývoje je faktický zánik objektivity nebo, chcete-li, pravdy (v přímém smyslu, jinak samozřejmě akceptuji, že téma pravdy je komplexní filosofickou kategorií) o věcech veřejných (v širším smyslu). Neexistuje totiž platforma pro arbitráž jednotlivých názorů," sdělil Křetínský.

Třetím následkem je podle něj polarizace společnosti ve vztahu k mnoha klíčovým tématům na velmi emotivní bázi.

"V situaci, kdy významná část občanů nemá rozumné pochopení pro věci veřejné a pro rozsah a metody problémů, které politici musí řešit, dochází přirozeně ke krizi tradiční, řekněme odborné nebo profesionální politiky. Jazyk kvalifikovaných a odborných politiků se pro politicky nevzdělané občany stává nesrozumitelný. Reagují buď nezájmem o politiku (většinou spojeným s přesvědčením, že problém je na straně politiků, kteří se starají bůhví o co, ale každopádně ne o to podstatné - takže vlastní neznalost občan směřuje proti politické reprezentaci), nebo zcela emotivním vyhodnocováním politiky. To logicky vede k politice nezaložené na kvalitě prezentovaných řešení a konceptů (protože je volič absolutně není schopen vnímat), ale na emotivním marketingu. Zpravidla populistickém, který je jednoduchý a funkční z hlediska obsahu i formy. Dominují proto jednoduché slogany, často jsou přítomné i agresivní formulace," dodal Křetínský.

"Tento trend se bude zhoršovat a bude mít fatální následky. Dobré vlády budeme mít jen obrovskou náhodou, a to v případech, kdy dobrý politik bude i dobrým populistou a marketérem. Logickým následkem téhož je pak i politická polarizace společnosti, která nastává ve dvou rovinách. Jednak politicky informovanější část občanů reaguje s panikou na rostoucí populismus a marketingově založenou politickou volbu neinformované části, jednak dochází a bude docházet ke střetům stoupenců jednotlivých 'marketingových' a ideových proudů, které spolu při absenci racionální diskuze nemají jak mluvit," varuje.

"Návrat do původního stavu je fakticky nemožný, cílem by měly být alespoň kroky vedoucí ke kultivaci. Z mého pohledu je klíčovým předpokladem alespoň částečného úspěchu zavedení regulace 'agory křiku', konkrétně rozšíření principu odpovědnosti za obsah, který se vztahuje na všechna tradiční média, i na amatérskou digitální mediální komunikaci, především na sociální sítě," zmínil.

Křetínský závěrem uvedl, že volá po jasném zakotvení principu, že provozovatelé příslušných digitálních platforem, v jejichž rámci dochází k veřejnému šíření informací, musí principiálně odpovídat za jejich obsah, stejně jako odpovídají za obsah jimi šířených informací média jakožto tradiční provozovatelé veřejné komunikace.

"V zájmu respektování dosavadního vývoje digitálního prostoru považuji nicméně za rozumné stanovit pro tato moderní digitální média (sociální sítě a další platformy) přece jen volnější pravidla. Předpokladem jakýchkoli úlev pro plnou odpovědnost platforem musí být identifikace přispěvatele (například ověřením identity a přidělením unikátního kódu pro přístup). V kombinací s velmi omezenými úpravami legislativy to může vést k tomu, že za porušení právních povinností (především zásahů do práv třetích osob) bude možné konkrétního přispěvatele žalovat. Ať již formou občanskoprávní žaloby nebo správním či trestním postihem. Domnívám se, že samo zrušení anonymity a vědomí možného právního následku povede k významné kultivaci veřejné komunikace na internetu a bude mít zásadní pozitivní dopad pro politickou kulturu a demokratický systém," zmínil Křetínský s tím, že osobně věří, že rozšíření principu odpovědnosti za obsah na technologické digitální platformy povede k významné kultivaci veřejné debaty na internetu.

"Přijetí této právní úpravy by mělo být jednou z vysokých priorit demokratických politiků. Je třeba jednat, dokud není zcela pozdě," uzavřel.

Daniel Křetínský je právník, podnikatel a spoluvlastník fotbalového klubu AC Sparta Praha. Podle časopisu Forbes patří mezi desítku nejbohatších Čechů a v roce 2017 se zařadil mezi dolarové miliardáře. Jeho hlavní firmou je EPH, spolu s Patrikem Tkáčem vlastní Czech Media Invest, pod nějž patří mimo jiné Blesk, Reflex, Evropa 2 či Frekvence 1.