„Micíku, jestlipak víš, jak se pozná, že nám sem nikdo mutanty nevypouští? Tak já ti to tedy prozradím. Mutant je jedinec, který získal, nejčastěji chybou při kopírování svých genů, nějakou mutaci. Mutanta je pak skupina jedinců majících společného předka (původního mutanta), lišící se od jiných skupin i od nemutovaných zástupců daného druhu přítomností určité mutace či skupiny mutací. U virů, a zejména u těch, jejichž geny jsou zapsány do RNA, tedy třeba u koronaviru způsobujícího covid, vznikají mutace dosti často. Prakticky v každém pacientovi přibude alespoň jedna mutace – při kopírování starého řetězce RNA se do nového řetězce RNA zařadí chybné písmenko. Ve většině případů mutace vůbec neovlivní vlastnosti viru, takže s výjimkou vědce, který RNA určitého viru v laboratoři osekvenuje (určí pořadí písmenek, nukleotidů, v RNA) se o jejich přítomnosti vůbec nikdo nedozví. V některém případě ovšem mutace vlastnosti viru ovlivní, takže daná mutanta má například vyšší nebo nižší infekčnost, než má výchozí nemutovaná varianta. O mutantech s nižší infekčností se obvykle nedozvíme, protože prohrají v soutěži s ostatními viry a z populace rychle vymizí,“ vysvětluje trpělivě Flegr.

Všechny typy mutací jsou ale dle vědce důležité ve chvíli, kdy se lidé snaží zkoumat vývoj daného druhu. „Evoluce se většinou znázorňuje pomocí větvícího se stromu. Na jeho kořeni je společný předek. Jeho hlavní větve se liší přítomností mutací, ke kterým došlo nejdříve, hlavní větvičky na těchto větvích přítomností mutací, které vznikly později, a jejich vedlejší větvičky přítomností mutací, které vznikly ještě později. Jestliže vědec osekvenuje nebo z veřejných databází získá dostatek sekvencí virů, může průběh větvení jejich evolučního stromu odhadnout velmi přesně. Dnes je to strašně jednoduché – stačí vložit sekvence virů do počítače a program, který napsali moc chytří programátoři s ještě chytřejšími matematiky, rovnou namaluje obrázek fylogenetického stromu virů a často rovnou i spočítá, kdy se která skupina virů na stromě odvětvila.“ píše Flegr.

A dodává: „Kdyby nám sem někdo nějaké nové mutované viry vypouštěl, tak bychom to okamžitě viděli. Na stromu vytvořeném pro viry izolované po určitém datu by se nám zčistajasna objevila větev, která by se odvětvovala hned od jeho kořene. Nic takového nevidíme – žádná taková cizí větev se nám na stromu neobjevuje, všechny nové mutanty se odvětvují vysoko v koruně stromu.“