„Moje vztahy se sudetskými Němci vznikly částečně tím, že jsem přišel na svět. Protože část mé rodiny tvrdě zasáhl nacistický režim. Někteří toto setkání bohužel nepřežili,“ prozradil Herman. „Vnímal jsem ale doma, že není možné dát rovnítko mezi politickou a etnickou příslušnost. Když říkám nacista, tak tomu nemohu dát rovnítko Němec. Stejně jako ho nemohu dát mezi bolševik a Rus,“ konstatoval host.

Už od svých deseti let prý v jižních Čechách sledoval rakouskou televizi, což ho ovlivnilo. Stejně tak prý s dědečkem pečoval o válečný pomníček. Proto nedával rovnítko mezi Němec a nacista v podstatě nikdy. Tématem se prý zabývá tak dlouho, že mluvil s Němci, kteří v Sudetech volili Hitlera. „Oni to přiznávají, že ho volili, a uvědomili si, že to byla velká chyba, když přišli pánové v kožených kabátech, ale už bylo pozdě. Nacisty a Němce je třeba rozlišovat i kvůli tomu, že mnoho Němců skončilo v koncentračním táboře ještě předtím, než se tam ocitl první Čech.

Německo uznává stát Izrael a tamější muslimové to musejí respektovat

Ve druhé polovině rozhovoru se věnoval uprchlické krizi. Přiznal, že mezi Mnichovem a Berlínem existuje určité napětí, protože Bavorsko je první na ráně. „Německá kancléřka to své gesto neudělala sama od sebe. Podle mých informací to bylo po konzultaci s německými podnikateli. Podobné gesto udělali Němci před čtyřiceti lety a ekonomicky jim to pomohlo, proto se předpokládalo, že jim to pomůže znovu. Ale ukazuje se, že každé takové gesto je třeba zvažovat, protože vlna běženců dosáhla rozměrů, které nikdo nečekal.“

Nikoho nemůžeme nutit, aby tady žil a zároveň si my musíme prověřit každého, kdo by k nám chtěl přijít. Ti, kteří chtějí žít v Německu, by měli vzít na vědomí, že Německo má standardní vztahy s Izraelem a ctí právo na existenci a suverenitu židovského státu. „Není možné, aby tady žil někdo, kdo nehodlá respektovat naše principy, protože my tady jsme doma,“ zdůraznil host.