Jak informovaly Ústecké noviny, v rámci roadshow ČT 1989–2019: 30 let svobody médií a vernisáže historické výstavy Třicet let (1989–2019) se uskutečnila na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně debata, jejímiž hosty byla moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová, dále zástupci univerzity Daniel Kroupa z katedry politologie a filozofie FF UJEP a filozof a chartista Michal Koleček. Měl přijet i Marek Wollner, nicméně se omluvil ze zdravotních důvodů, a nahradil ho Kamil Švec.

Nora Fridrichová o této události informovala na Twitteru.  A dala své první slovo do pranice: „Politici, kteří kritizují práci veřejnoprávních novinářů, nám často dávají za vzor ty, které lze za novináře označit jen stěží.“

Dneska jedu do Ústí nad Labem besedovat na univerzitu. Chtěli po mně poslat za sebe předem nějakou větu, poslala jsem tuhle: Politici, kteří kritizují práci veřejnoprávních novinářů, nám často dávají za vzor ty, které lze za novináře označit jen stěží.

— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) October 30, 2019

V debatě, která souvisela i s blížícím se výročím, Fridrichová pravila, že si z událostí z listopadu 1989 pamatuje docela dost, i když byla tehdy ještě v dětském věku. „Protože sametová revoluce byla v mém životě velikánský mezník. Měla jsem to štěstí, že nikdo v rodině nebyl členem komunistické strany, takže pro nás příchod nové doby byl i startem nových životů.“ Dodala, že se pro novinařinu rozhodla v šestnácti a bez sametové revoluce by se asi na tuto dráhu nedala, protože její dětský plán byl se provdat do západního Německa.

Dále definovala pojem svobodná média. „Svobodná média. Vezmu první slovo, svobodná. Svoboda je tam, kde tu svobodu neurčuje předseda politické strany, případně byznysmen, který má vliv na toho předsedu politické strany. Tady pro novináře podotýkám, největším rizikem není žádný politik, ale jeho šéf, sorry, tak to prostě v médiích chodí. A když jsme u toho slova média, tak tady bych zdůraznila, že médium je to, co zpracovává a zveřejňuje fakta. Protože dnes máme veřejný prostor zaplevelený fakt pestrou škálou různých lží a dezinformací, které bohužel mají vliv na veřejné mínění. A já považuji tedy za médium to, co zveřejňuje pravdu, nebo se k té pravdě snaží dostat, co nejblíž.“

Fridrichová také přednášela trendy komunikace politiků. Začala tím, že k tématu návrhu státního rozpočtu se vyjádří každý velmi rád. „Pak jsou ale otázky, kterým se ti politici vyhýbají, protože ty otázky cílí na jejich problémy. Nám se opakovaně v redakci pořadu 168 hodin, který patří do publicistiky, stává to, že s námi konkrétní politici zpravidla vůbec nemluví. A to v lepším případě. V horším případě, když je někde doženeme s kamerou a mikrofonem, tak se dozvídáme na svou adresu různé invektivy, typu že jsme zkorumpovaní, že lžeme, že manipulujeme a vyvádíme peníze z ČT a podobné nesmysly,“ přednášela moderátorka pořadu.

A uvedla, že Kamil Švec připravil dvě ukázky s Tomiem Okamurou a Vojtěchem Filipem. „Ten výběr je dost náhodný, protože nám se tohle dost děje například i s premiérem a předsedou ANO Andrejem Babišem, a i v minulosti se nám to stávalo se stranami, které jsou teď v opozici. Já jsem to, že jsem divná, slýchala od premiéra, ať už to byl Babiš, Nečas, Sobotka nebo Topolánek, to byl takový extrovert, že mě z něj až někdy bolelo břicho. To, že na novináře útočí politik, není jeho špatná vizitka, mně by mnohem víc vadilo, kdyby mě politik drbal za ušima. To se mi naštěstí neděje.“