„První vlastností panovníka je, že má vždycky pravdu. Na toto téma existuje okřídlený vtip, který jsem si dovolil nepatrně aktualizovat: ‚V rámci zjednodušení pravidel připravila Evropská unie novou ústavu. Má jen dva články. Článek jedna zní – Brusel má vždycky pravdu. Článek dva zní – Nemá-li Brusel pravdu, platí článek číslo jedna.‘ Chce-li někdo vládnout, musí se logicky obestřít nimbem dokonalosti a neomylnosti," napsal spisovatel hned na úvod svého komentáře v sobotní MF Dnes.

I panovníci, i dnešní politici by ale měli vědět, že nejsou neomylní. Vondruška míní, že si to neuvědomují. Musí si být vědomi toho, že nejsou schopni uspokojit všechny své poddané nebo voliče. Mnohdy nedělají ta nejlepší rozhodnutí, ale jen rozhodnutí vynucená okolnostmi. A někdy dělají rozhodnutí vyloženě hloupá. Panovníci a politici však potřebují, aby lidé věřili v jejich neomylnost nebo alespoň v sílu demokratického rozhodování.

„Myšlenky vládců se nekritizují, je třeba se před nimi poklonit v němém úžasu. Panovník, ministr, poslanec, ti všichni jsou neomylní a každé jejich rozhodnutí je klenotem, za který jim musíme být vděční. A pokud se nám náhodou nelíbí, je chyba v nás, protože nechápeme dosah panovníkových vizí, neboť on hledí dále a vidí to, co my, prostý plebs, vidět nemůžeme,“ popisoval Vondruška dál procesy, kterými se upevňuje postavení politických elit.

Panovníci i politici se neobejdou bez spolupracovníků, kteří je podporují. Kdysi to byli kněží, kteří lid přesvědčovali, že jejich faraon je vlastně bohem, nebo že jejich král alespoň vládne z boží vůle. Podle spisovatele mezi námi i dnes chodí podobní „kněží“, kteří občany přesvědčují, že sebehloupější rozhodnutí vzešlé z Bruselu je správné. „Proč myslíte, že si Brusel tak hýčká aktivisty, a proč mají aktivisti stále víc a víc moci?“ zeptal se Vondruška.