„Donald Trump byl přirovnán k fašistovi, tak jako Vladimir Putin a celá řáda demagogů a pravicových tlučhubů v Evropě,“ píše Buruma na webu Project Syndicate. Přidává ještě příklad nově zvoleného filipínského prezidenta Rodriga („Kata“) Duterteho, který je znám svou nulovou tolerancí ke kriminalitě, a je údajně zodpovědný za smrt mnoha drogových dealerů, pašeráků a dalších zločinců.

„Problém s termíny jako ‚fašismus‘ nebo ‚nacista‘ je v tom, že je neznalí lidé používali tak často a v tolika situacích, že již dávno pozbyly jakýkoliv skutečný význam,“ tvrdí Buruma s tím, že společně s nimi se rozvolnila politická debata i historická paměť. „Když republikán srovná americké daně z nemovitostí s holokaustem, jak učinil jeden kandidát do Senátu v roce 2014, je masové vraždění Židů tak trivializované, až ztratí význam.“

Což nás odvádí od skutečných problémů a nebezpečí. Ač zatím nikdo ze současných úspěšných pravicových populistů není doopravdy fašistou, i přesto, že to mnozí tvrdí, každý z nich pomalu přispívá k dalšímu propadu veřejné diskuse.

„V současné politické přehnanosti se objevují jiné ozvěny naší nejtemnější historie, které by několik desítek let zpátky odsunuly politiky, kteří se k nim sníží, na pokraj společnosti. Rozdmýchávání nenávisti vůči menšinám, brojit proti tisku, bouřit davy proti intelektuálům, finančníkům a komukoliv, kdo mluví více než jedním jazykem, nic z toho nebylo součástí politického mainstreamu, protože dostatek lidí chápalo nebezpečí, které představují,“ vysvětlil Buruma a dodal, že dnešní demagogové zcela ignorují základy toho, „co posměšně nazývají ‚politickou korektností‘.“

Celý text zde

Jejich kritika současného systému ale je částečně oprávněná, protože existuje mnoho problémů, od fungování Evropské unie či mezinárodních finančních institucí, přes migraci až po vzrůstající ekonomickou nerovnováhu, které současný politický mainstream není schopný či ochotný řešit. „Ale když dnešní populisté začnou vinit ‚elity‘, ať už je to kdokoliv, a nepopulární etnika či náboženské menšiny, z těchto neduhů, znějí až nepříjemně podobně jako nepřátelé liberální demokracie ve třicátých letech.“

Základem jejich rétoriky je totiž „zrada“ a sounáležitost s těmi, kteří byli zrazeni, systémem, kulturou, politiky, zrádci, lidmi s jiným názorem, elitami. A pokračuje to kontrolou médií, sjednocením souhlasných davů, protože všichni vědí, jak to je. „Politici a jejich propagátoři, kteří takto jednají, možná nejsou fašisté, ale rozhodně tak mluví,“ píše Buruma s tím, že fašistů bylo již mnoho, pocházeli z různých poměrů a měli ke svému jednání různé důvody. To možná dnešním populistům nedochází, z některých se však pomalu fašisté stávají.

„Slova a nápady mají následky. Dnešní populističtí vůdcové by ještě neměli být srovnáváni s vražednými diktátory nedávné minulosti. Ale tím, že využívají stejných lidových emocí, přispívají k jedovaté atmosféře, která by opět mohla vyústit v otevřené politické násilí,“ shrnuje akademik.