Vzácný host na začátku besedy ve vzpomínce na staré školství uvedl: „Strašit ve školách zatím ještě pořád můžete,“ a to v  souvislosti s připomínkou dřívějších tělesných  trestů třeba ukazovátkem. Pak osvěžil přítomné kolosálními nápady mladých rodiček – „... rodit na stromě nebo placentu sežrat, ženské mají opravdu někdy nápady, no hrůza…“

Poté však zvážněl: „Ve Spojených státech byla nedávno anketa, co se považuje za největší vynález dvacátého století. Je zajímavé, jak se lišili muži a ženy v odpovědi na tuto jednoduchou otázku. Zatímco muži ve většině napsali, že to bylo první přistání člověka na Měsíci, rozbití jádra a uvolnění atomové energie, ženy napsaly, že to byla hormonální antikoncepční tabletka a automatická pračka. A dávám za pravdu ženám. Čerta starýho, jestli přistane někdo na Měsíci, nebo ne! Ale automatická pračka, to je věc…,“ zdůraznil populární sexuolog.

Když chudáci vybuchují a leze se přes plot za blondýnami do Evropy

Poté zavzpomínal na svůj pracovní pobyt v Egyptě a diskusi v taxíku: „V těchto zemích je počet žen statusem ekonomické úspěšnosti. Taxikář měl manželky tři. Když zjistil, že jsem křesťan, podotkl – určitě máte něco bokem. Pochopil jsem, že tam nevěra neexistuje. Monogamie, která je u nás v židovsko-křesťanské morálce zavedena i zákonem. To není opatření biologické! I ženy jsou k tomu ochotny, zejména v zemích, kde jsou obrovské ekonomické rozdíly mezi mužem a ženou. A každá žena si spočítá, že je pro ni výhodnější být druhou nebo třetí manželkou boháče než jedinou manželkou chudáka. To je ekonomické! A co pak s těmi chudáky? Ti ostrouhají!“

Nemusíme být podle Uzla zvláště geniální matematici, abychom si spočítali, že když jeden muž má tři manželky, tak dva chlapi ostrouhají. „To vede ke společenskému neklidu, k revolucím, k terorismu. Ten terorismus je zejména v těch zemích, kde funguje mnohoženství. Ti, na které se baby nedostanou, tak čekají, až je Alláh odmění, když se vyhodí do vzduchu. Ti, kteří mají manželku a děti, ti už se do vzduchu nevyhazují. Anebo jdou přes hraniční drátěné ploty – za ženskými! Velice často. Málokdy se to v novinách napíše,“ posteskl si na adresu médií.

Plodnost vedoucí ke katastrofě

„A pak tím pádem ta obrovská plodnost. Když jsem chodil do školy, tak nám paní učitelka říkala, že jsou na zeměkouli dvě miliardy lidí. To je lidstva! Nedávno čteme v novinách, že počet lidí na zeměkouli převýšil sedm miliard! Představte si, že za dobu života jednoho člověka, kterého tady dosud živého vidíte před sebou, se počet lidí na zeměkouli více než ztrojnásobil. To je neuvěřitelné. Když to půjde dále stejným tempem, tak v roce 2100 bude na Zemi deset miliard lidí a to je maximum, co tato planeta z hlediska potravinových zdrojů a znečišťování životního prostředí unese. Ne nějaké globální oteplování, nebo že oceány vystoupí – ale přelidnění hrozí této zeměkouli,“ konstatoval sexuolog. To je ten velký problém. „Plodnost, ta zůstává stejná. Dvanáct, třináct dětí je normální lidská plodnost. Tím já vždy šokuji gymnaziální studentky, když jím říkám – slečny, jak tady sedíte, tak polovinu života jste plodné a kdyby každá z vás měla nechráněný pohlavní styk se zdravým mužem, tak bude mít dvanáct dětí. To je poplašná zpráva, ale je to tak. To je přirozená lidská plodnost.“

A pokračoval, odkazujíc se do, až ne tak daleké, historie: „Vsadím se s vámi, že pokud zapátráme po svých rodokmenech, všechny naše prababičky a všichni pradědečkové opravdu z těch dvanácti dětí pocházeli. Jak to, že se člověk nepřemnožil, že člověk je na zeměkouli už tolik tisíc let – a populace byla stále stabilizovaná? Až najednou v druhé polovině dvacátého století, takový rozmnožovací boom. Pořád to bylo stejné. Jenže pozor! Z těch dvanácti dětí sotva dvě až tři se dožily věku vlastní plodnosti. Ostatní zemřely v důsledku špatné porodnické péče nebo dětských nemocí, epidemií a tak dále. Co se stalo v druhé polovině dvacátého století? Až do nejzazší africké vísky proniklo očkování proti infekčním nemocem. Lepší péče porodnická. A ejhle, většina z těch dvanácti dětí přežije. A to je příčina světové populační exploze. Něco se s tím musí tedy dělat.“

O nezodpovědnosti... i o tom, když děti mají děti

„Výchovně bychom měli říci, že plánované rodičovství je základní lidské právo. Važme si toho, že žijeme v zemi, která nám zákonem zaručuje, že každý občan může rozhodnout o počtu svých dětí. Pokud chce mít někdo 12 dětí, nikdo mu v tom nesmí bránit. Ale ono to má rub a líc. Pokud někdo chce mít jen jedno nebo taky žádné, tak ho nikdo nemůže k rodičovství nutit. Když si položíte otázku, jestli to považujete za správné, tak většinou řeknete, že ano. Ať si každý sám rozhodne,“ uvedl dále Radim Uzel. 

„Mám zkušenosti z debat pro mladé lidi. Zeptám se – je tady někdo, kdo chce mít dvanáct dětí? Když tuto otázku položím dětem mladšího školního věku, tam se vždy najde několik rozmnožovacích nadšenců,“ přerušil sexuologa, publicistu a spisovatele smích přítomných. „Pokud se zeptám učňů nebo středoškoláků, tam už se ukazuje, že nejde jen o to těch dvanáct dětí zplodit a porodit, ale také dvanáct dětí zodpovědně vychovat a uživit. A to už není sranda. Čili se nehlásí, nebo se občas zvedne nějaká ruka. Co jsou to za lidi? Buď je to recese, nebo to může být člověk, kterému se říká ekonomicky silný jedinec. Je troufalý, vydělá tolik peněz, že na to najme lidi a těch dvanáct dětí uživí. Takových ale taky není moc. Anebo pak člověk nezodpovědný. Přivede na svět dvanáct dětí – a ať se o ně stará někdo jiný. I takové máme mezi sebou. Když dáte lidem právo mít tolik dětí, kolik chtějí, tak jim taky musíte poradit, jak to udělat, udělat si inventuru možností regulace plodnosti.“

Česká republika vykázala podle Radima Uzla v loňském roce několik třináctiletých těhotných. „A čtrnáctiletých ještě víc. Máme na to odpověď – čím později, tím lépe. Nám to říkali už rodiče. A dostáváme se k problematice zvýšeného věku rodičovství. Asi málokdo z vás ví, že za dobu jedné generace se zvýšil průměrný věk rodičovství téměř o čtyři roky. To je neuvěřitelný skok, to se nikdy nestalo. Proč slečny přivádějí na svět své první dítě v průměru o čtyři roky později? Kdy rodila první dítě naše matka? Příčinou u těch současných mladých je třeba cestování. Kam my jsme za mlada mohli! Dneska si mladí mohou jet studovat tu do Paříže, jiný zas pojede do New Yorku. To by s děckem nešlo. Tak to odloží,“ konstatoval host odpoledne.

Kdo je tedy pokrokovější?

Ve všech zemích světa platí, že čím více je uživatelů antikoncepce, tím méně se tam provádí umělých potratů. A naopak – když počet umělých potratů stoupá, počet uživatelů antikoncepce klesá. „Tato nepřímá úměra platí ve všech zemích světa bez výjimky,“ zdůraznil dlouholetý popularizátor.

„Právě poměr mezi potraty a antikoncepcí je obrazem kulturní vyspělosti každé země. Kulturní, pokrokové a vyspělé mají hodně antikoncepce a málo potratů. Země primitivní, rozvojové, na nízkém stupni kulturní vyspělosti, ty mají naopak antikoncepce málo a potratů hodně. To je zcela jednoznačně prokázáno. Je dobrou zprávou pro nás, občany České republiky, že za uplynulých dvacet let jsme obrovským způsobem vkročili mezi ty země pokrokové a počet umělých potratů za tu dobu poklesl o více než 75 procent. To je grandiózní a tím se právem chlubíme,“ zhodnotil situaci Uzel. „Současně několikanásobně stoupl počet uživatelů antikoncepce. I Světová zdravotnická organizace, na kterou my lékaři téměř přísaháme, protože to je velmi reprezentativní a uznávaná organizace, má směr od potratů k antikoncepci.“

Na potrat s cestovkou, aneb proč (ne)zakazovat

Vyskytne se otázka, proč potraty hned nezakázat. To je podle hosta politický evergreen. „Prý ‚vraždění nenarozených dětí‘, to je eticky velice lákavé. Jako lékař jsem povinen informovat, že absolutní administrativní zákaz potratů je kontraproduktivní, udělá více škody než užitku, protože pak ženy vyhledávají náhradní řešení, která jsou pro jejich zdraví nebo životy mnohdy nebezpečné. Světová zdravotnická organizace nedávno uveřejnila statistiku, že každý den na zeměkouli umírá průměrně sto žen na následky tajného, neodborně provedeného potratu. Sto mrtvol denně!! V nejlepším věku! My o tom nevíme, protože to je v rozvojových zemích. O tom se nepíše,“ zdůraznil Uzel.

V Evropě jsou potraty zakázány pouze ve třech zemích – to jsou Irsko, Polsko a Malta. „Tam neumírají, protože jedou na potrat do sousedních zemí. Tomu se říká ‚potratová turistika‘. Zákaz neřeší nic. Samozřejmě naše nejsvětější politika je co nejmenší počet potratů, ale nikoliv zákazem, ale nabídkou pozitivní alternativy – a tou je antikoncepce. Pokud chcete se mnou diskutovat, jestli je to vražda, nebo ne, tak je zapotřebí také stanovit začátek lidského života. To je vágní. Od oplozeného vajíčka až po narozeného jedince je to nepřetržitá řada. Když mi řeknete, že již oplozené vajíčko je člověk, tak oplozené slepičí vajíčko je kuře. Je tedy zapotřebí se na to podívat z hlediska právního, protože tady dochází ke sporu dvojího práva – práva ženy rozhodnout o ukončení těhotenství, a práva dítěte narodit se jako zdravý. Jelikož tato dvě práva jsou neslučitelná, je zapotřebí, aby zákonodárce dal hranici, dokdy platí právo ženy a odkdy platí právo novorozence. U nás je to zákonná hranice dvanáct týdnů těhotenství. Může být deset, jedenáct, jak se domluví arbitrážní řízení zákonodárců, kteří řeknou – tady je ta hranice. Jinak to nepůjde. Zakážete to, ale lidé budou jezdit jinam,“ varoval Uzel.

„Byl jsem v  Irsku na praxi,“ zavzpomínal host. „Každý gynekolog tam má pod sklem na psacím stole – kde máme čísla diagnóz a různé taháky – seznam cestovních kanceláří, které pořádají ‚potratové zájezdy‘ do Velké Británie. A když tam tu raně těhotnou doktor pošle, tak od cestovky dostane ještě provizi. A oni si jedou kousek do Velké Británie, kde je to povoleno. Pochopitelně, v britském parlamentu jsou proti tomu protesty, že Británie už nebude odpadovým potratovým košem pro irské katoličky. Tak se vydal zákon, že potrat může být proveden až druhý den po překročení státních hranic. Cestovky si zamnuly ruce, protože to mají o jeden nocleh dražší a marná sláva, zase to zaplatí ty ženské. Potrat je společenské a medicínské zlo, avšak musí být zachováno v rámci zachování života ženy. A našim nejsvětějším cílem musí být bojovat o co nejmenší počet potratů. Zachovat je jako nejnouzovější opatření,“ uvedl Radim Uzel.

„Jsou některé oblasti církevního práva, kde i antikoncepce je považována za hřích. Římskokatolickou církví. Zatímco ostatní křesťanské církve to takto nehodnotí. Já třeba dělám přednášky, na které mne zve biskup Československé církve husitské, pro husitskou mládež vyprávím o antikoncepci. Nevadí jim to. V bibli o tom není ani slovo,“ zdůraznil poté sexuolog.

Sáhnout na kolínko je v Americe nepromlčitelné

A pak přišlo harašení. „Když přijde žena do poradny pro těhotné, tak pokud ji budeme ošetřovat, musíme v ní vzbudit pocit jistoty, že je v dobrých rukách. Jak se to dělá? Vezmu maminku kolem ramen, řeknu nebojte se, na porodním sále budeme spolu, ten porod zvládneme, půjde to jako na drátku. Cítí moji levou ruku na svém levém rameni. Pokud má to rameno obnažené, je to, jak říkají Francouzi, kůže na kůži, je to ještě intenzivnější kontakt mezi námi,“ popisoval Uzel. „To bych si, vážení, v Americe nesměl dovolit! Já mohu v gynekologické ambulanci rýpat ve všech tělesných otvorech, ale kolem ramen, to nemám v popisu práce, to je obtěžování... Vím, že mě tady žena nebude zítra žalovat, že jsem si chtěl sáhnout… No chtěl, samozřejmě!“ přerušil jej smích přítomných.

„Nicméně, moje sociální inteligence mi říká, že tady, u nás, žaloba tedy nebude,“ zašpásoval. „V Americe by byla. Zejména kdybych se stal třeba ministrem nebo prezidentem. Už se to bude psát... Naštěstí mám kamarádku paní doktorku práv Kovářovou, která je tady z Plzeňska, a ona jako znalec občanského zákoníku mi řekla, že v České republice je to za pět let promlčeno,“ zmínil se o bývalé ministryni spravedlnosti Uzel. „Tedy pánové, pokud jste sáhli někomu před pěti lety na kolínko, zapomeňte – o nic nejde! To je promlčeno. V Americe ne. Znalci radí mužům, aby před každým pohlavním stykem tu ženu nechali podepsat revers, že s tím souhlasí. Neuvěřitelné! Někteří naši fanatici to začínají kopírovat. My jsme o tom měli besedu na právnické fakultě a pořádalo se to ve staroslavném Karolínu, na Univerzitě Karlově. Já tam jdu s paní doktorkou Kovářovou na přednášku a tam stojí osm studentů-demonstrantů proti této akci. Jedna studentka poměrně nevábného zevnějšku měla na té papundeklové ceduli napsáno ‚I na Karlově univerzitě sexuální násilí‘...“

Gender a prachy

Starší muž se v závěrečné části besedy zeptal  na adopci dětí homosexuálními a lesbickými páry a na genderovou problematiku. „To je pro mě pomalu sprosté slovo, ten ‚gender‘,“ udeřil slovně Radim Uzel. „Tuhle jsem četl, že je horší než zbraně hromadného ničení. Věc, která dovede v lidské společnosti napáchat tolik nepravostí, jsou tzv. lidská práva.“

„Ale dnes se o genderové korektnosti učí na Karlově univerzitě!“ připomněl tazatel. „To s tím souvisí,“ odtušil sexuolog. „Oni na to dostávají granty, tady jde o prachy! Je to nesmysl, přiživují se na tom zejména militantní feministky. To je odrůda těch amerických. Moc jim tady pšenka nepokvete. Dokonce i Jiřina Šiklová, ona byla dříve jejich guru, ale teď řekla, že jsou na její gusto přece jen trochu moc hrr do těch ženských práv. Ony nemají ani špetku humoru. Nesnášejí dělat si legraci z takovýchto věcí. Taky nechtějí slyšet, že existuje mužský a ženský mozek, jinak disponovaný. Ženám je například vloženo pečovatelství. Proč si myslíte, že je desetkrát více zdravotních sester než zdravotních bratrů? My, kteří děláme ve zdravotnictví, velmi dobře víme, že sestřička umí toho pacienta daleko lépe opatrovat a ošetřovat než bratr. Umíme zas jiné věci, jsme více soutěživí,“ konstatoval host.

Pozor na šikanu…

Co se týče adopce dětí: „Je logické, že pokud je homosexualita vrozená, nevyléčitelná a nenaučitelná, tak nikdo to nemůže nikoho naučit. U adopce dětí homosexuálními páry existuje problém, protože to je u nás stále něco neobvyklého a ty děti mohou pak v kolektivu utrpět ‚syndrom bílé vrány‘. Prostě děti jsou k sobě někdy nesmírně kruté, zejména ve školním věku. Když se někdo odlišuje, tak ho dokážou i šikanovat. Najednou děcko přijde a má dvě maminky nebo dva tatínky. Toto je ten problémový pohled. Pokud to bude chápáno jako do jisté míry normální chování, tak už to nikomu vadit nebude. Už existují dvacet let statistiky, zda děti vychovávané homosexuálním párem nějakým způsobem něco utrpí, zda strádají nebo jsou jinak orientovaní. Odpověď zní, neutrpí. Vychází to, že jsou úplně normální. Medicína je jednoznačně pro, ale je zapotřebí, aby i to společenské ovzduší do jisté míry tyto lidi tolerovalo, což se ne vždy daří. A asi ještě delší dobu dařit nebude,“ zaprognózoval Uzel.

Třetí pohlaví je „in“

„Pak se vymýšlelo, a to je naprostý nesmysl, že je jakési ‚třetí pohlaví‘. Že si každý může vybrat, jestli je mužský, nebo ženská. To je takový nesmysl!“ rozohnil se Uzel. „Transsexualita a homosexualita jsou naprosto dvě odlišné věci. To není, že by si někdo vybral, a že je proti lidským právům, když byste se chtěl stát ženou, že vám to neumožní. Samozřejmě neumožní, protože vás budou diagnostikovat. Samozřejmě budete muset být velice podrobně vyšetřován. Ale ne, jak oni říkají, ti ‚bojovníci za lidská práva‘, že si to může každý kdykoliv určit... Nedávno se řešilo na sexuologické konferenci, kdo bude platit ty operace... No oni si to budou muset zaplatit.

Zatímco my,  když dnes diagnostikujeme transsexuála, tedy muže v ženském těle nebo ženu v mužském těle, tak se snažíme ne o léčení duše, kterou změnit nelze, ale změnit to tělo. Korekčními operacemi. A pokud je to diagnostikováno, tak samozřejmě platí pojišťovna. Včetně změny údaje o pohlaví v matrice. Ve světě není transsexuálů moc, to je co do počtu zlomek procenta. A my se jim snažíme vyhovět. A že v Německu vymysleli, že bude ještě ‚třetí pohlaví‘ – to je pěkná ptákovina,“ uzavřel besedu za potlesku přítomných Radim Uzel, pochvalující ParlamentníListy.cz, které ho, jak řekl, nikdy necenzurují.