Vyvěšení trenýrek v Brně má být vyjádřením solidarity se skupinou Ztohoven, jejíž tři členové čelí obžalobě z výtržnictví, krádeže a poškozování cizí věci za loňské vyvěšení rudých trenýrek na Pražském hradě.

Martina Šmídtová z Muzea města Brna, které hrad ve vlastnictví města spravuje, ČTK řekla, že Morávkova iniciativa měla Hollanovu podporu. „Trenýrky měl původně věšet sám pan náměstek. Vedení muzea bylo o celé záležitosti informováno. Trenýrky by tam měly být do konce festivalu, což je ve čtvrtek,“ uvedla Šmídtová. Nekomentovala však, zda s tím muzeum souhlasí, či nikoliv. Pouze odkázala na to, že město je vlastníkem hradu a zřizovatelem muzea a kulturní náměstek se vším souhlasil. Ředitel muzea Pavel Ciprian ČTK řekl, že je na dovolené v zahraničí, a situaci nekomentoval.

Je to ostudné

Podle Hollana by politici neměli zasahovat do tvůrčí činnosti umělců. S tím však bývalý náměstek primátora a předseda spolku Brno+ Kotzian nesouhlasí. „Skutečnost, že se toto děje se souhlasem vedení města, je ostudná. Myslím, že je v tomto ohledu úplně jedno, jestli má někdo prezidenta Miloše Zemana rád, nebo ne,“ uvedl Kotzian.

Předseda brněnské ČSSD Pospíšil označil záležitost za politický heavymetal. „Nejsem si jistý, jestli je Špilberk jako kulturní památka to správné místo na to, aby se tam tahala tato nejtvrdší forma politiky. Tato kontroverzní akce měla zůstat mimo Brno,“ uvedl Pospíšil. Nelíbí se to ani hejtmanovi Haškovi, podle kterého je Špilberk kulturní památkou a místem, kde byli v 19. století i v první polovině 20. století vězněni vlastenci, přičemž někteří dokonce umírali.

Výstřední umělecký čin?

Trenýrky visí na Špilberku od pondělí. Morávek je tam pověsil s odkazem, že by se měly věci řešit v demokratickém dialogu, nikoli zákazem a řešením pomocí síly. Akci na Pražském hradě provedli Ztohoven loni na podzim. O standartě původně tvrdili, že uletěla, nakonec ji ale rozstříhali na 1152 kousků, které rozdávají. Jeden kus míří i do Brna. Případem Ztohoven se začne ve středu zabývat soud. Trojici umělců hrozí až tři roky vězení. Podle divadelníků však šlo o výstřední umělecký čin, ne o výtržnictví.