V Rusku stále více zaznívají hlasy, že země bojuje s celým světem. „Svým způsobem ve válce jsme. Ve válce, kterou my jsme nikdy nechtěli, nechceme a my ji nevedeme. Z pohledu Rusů a toho, co Rusové chtějí prezentovat svému domácímu obyvatelstvu, aby omluvili to, v jakém stavu Rusko je, do jakého stavu se Rusko pomalu propadá, protože přestože naše sankce zdaleka nejsou tak účinné, jak by mohly být, tak mají vliv na Rusko, protože dnes začínají v klíčových segmentech ruského průmyslu chybět některé klíčové drobné součástky, které ale Rusko není schopné vyrábět samo. Řada továren zastavuje výrobu, nedostatky v zásobování a růst cen, přestože se Rusko snaží uměle pro domácí trh držet cenu rublu na hodnotách, které rubl měl ještě před začátkem války. Přesto přes všechno to, že se v Rusku něco děje, znát je,“ uvedl Mikulecký.

„To, že Rusové ve všech historických okamžicích novodobých ruských dějin, v okamžiku, kdy jim věrchuška vysvětlila, že jsou ve válce a jsou v ohrožení, přičemž někdy byli, někdy si to Rusové způsobili sami, někdy to byl vnější tlak, Německo, Rakousko-Uhersko, později v druhé světové válce opět Německo, tak v tom okamžiku Rusové zapomenou na všechny chyby svých vládců a v tu chvíli se soustředí na obranu Ruska. Myslím, že Rusko dnešní se snaží tohoto stavu těmito svými prohlášeními dosáhnout,“ dodal Mikulecký.

Může konflikt přerůst v něco většího? „Nikdy neříkej nikdy, vždycky je tam určité procento rizika, že se něco takového stát může. Podle mého názoru v tuhle chvíli riziko rozšíření toho konfliktu směrem sem k nám je v řádu jednotek procent. Toho bych se nebál. To, že Rusové budou chtít nějakým způsobem ten konflikt posunout, protože teď se jim nedaří, tak to je jednoznačně vidět. Oni se ho mohou snažit posunout několika směry. Tím, že do toho zapojí další země, což vidíme ten ruský tlak směrem na takové ty své satelity, země, které sice formálně mají samostatnost, některé i reálně samostatnost, nicméně stále zůstaly na tom bývalém sovětském orbitu, ať už je to Bělorusko, ať už je to Kazachstán a řada dalších zemí. Také vidíme, že je velký tlak ze strany Ruska, aby se tyto země k němu připojily. Jednak vojensky, a když ne vojensky, tak alespoň nějakou podporou materiální, politickou a podobně,“ zmínil Mikulecký.

Druhou věcí, jak konflikt posunout, je podle Mikuleckého možnost rozpoutat nějakou další bojovou linii. „Ale tam toho Rusům moc nezbývá. Ze severu, z Běloruska, se to nepodařilo, na východě ta fronta je víceméně statická, dá se říct, že na severovýchodě se nějaký postup Rusům daří, ale bavíme se v řádu stovek metrů, kilometrů, jednotek kilometrů denně,“ dodal Mikulecký.

„Riziko nějakého námořního výsadku, který jsem očekával v oblasti Oděsy a černomořského pobřeží, v tuto chvíli výrazně pokleslo, protože po potopení raketového křižníku Moskva, který vlastně zajišťoval, byl nejenom tím faktickým centrem, protože v něm byly rakety uložené, ale on byl hlavně tím řídicím centrem té protiletadlové ochrany celé flotily. Dneska si myslím, že možnost nějakého vylodění na černomořském pobřeží je velice nízká. Pokud by se Rusové nerozhodli pro nějakou sebevražednou misi. Ta ukrajinská obrana tam stále zůstává, Rusové to vědí stejně jako my,“ dodal Mikulecký. 

V souvislosti s Podněstřím a separatisty na Donbasu upozorňuje Mikulecký na riziko ruských menšin. Moskva je podle něj využívá stejně jako Hitler. Z toho důvodu by se měla řešit do budoucna i tato otázka, míní. 

Jednou z věcí, které se v současné době Mikulecký bojí, je použití taktických jaderných zbraní ze strany Ruska. „Jak sleduji postup ruské armády, tak vidím, že se v ničem nezměnila, v ničem se nepřiblížila k uvažování, které známe v armádách západních zemí, amerických, ale i některých asijských. Stále je to ruské uvažování, které je kulturně jiné. Kdybych chtěl já zlikvidovat obránce Azovstalu, v Mariupolu, to, co je ta obléhaná továrna, tak buď nějakým způsobem uzavřu obkličovací kruh a počkám, nebo použiju přesné zbraně, abych zlikvidoval přístupy do těch objektů a podobně, nebo pokud bych skutečně neměl skrupule, tak bych použil nějakou chemickou zbraň, která jim skutečně ublíží, vyděsí zbytek civilního obyvatelstva, které se bude bát těch útoků a bude náchylnější na to kapitulovat, a chemické zbraně se za několik dní vyčistí podle počasí... Nicméně taktická jaderná zbraň, není to skutečně strašení, nás se to netýká –, ale taktická jaderná zbraň použitá buď dělostřelectvem nebo nějakou taktickou raketou, zasáhne ten cíl a její účinek směrem k nám, i kdyby vály větry nepříznivé, bude mnohem nižší, než byly důsledky havárie v Černobylu,“ popsal. 

A proč by použití těchto zbraní mohlo Rusy napadnout? „Devátý květen se blíží, úspěch jakýkoliv v nedohlednu, čím dál tím víc prohlášení ruských představitelů o tom, že oni jaderné zbraně nikdy nepoužijí...,“ zdůvodnil své obavy Mikulecký a rozhovořil se i o dalších možnostech, které by mohly nastat.