První dnešní zastavení nad mediálním týdnem nemůže patřit ničemu jinému než stávce pracovníků ve školství a tomu, jak na ni reagovala média. „Případně jak nereagovala, neboť i to je docela důležité. Šlo o to, že více než 70 procent všech škol v republice vstoupilo do stávky s celkem jednoznačnými výhradami vůči vládě, která se ke školství nechová příliš mateřsky, spíše macešsky, a dělá jednu chybu za druhou. Připomněl bych jen ty nejkřiklavější: oddělila od sebe pedagogické a nepedagogické pracovníky, a tím ty nepedagogické, a to nejsou jenom kuchařky a uklízečky, ale také asistenti učitelů a další, odsunula na druhou kolej jak v zájmu, tak ve financích. Druhá velmi zásadní chyba se týká tzv. inkluze, což znamená, že se zdravými dětmi jsou ve třídách i děti hendikepované fyzicky, někdy i mentálně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Původním záměrem bylo, že každé z nich by mělo svého asistenta, jenž by mu pomáhal, aby zvládalo učivo a výuku v tempu, které by nezdržovalo všechny ostatní. „To je evropská myšlenka, můžeme si o ní myslet, co chceme, ale jednou byla uzákoněna, tak by měla být dodržována. Není tomu tak. Ze škol mizí asistenti, avšak inkludované děti zůstávají. Další chyba vlády: snaží se zvýšit úvazky, počty výukových hodin jednotlivých učitelů nad standard, který byl doposud zvykem. To znamená zas jen to, že nutí školy, aby některé učitele vyhazovaly a jejich hodiny rozdělily mezi menší počet učitelů. Další chyba spočívá v tom, že se objevují návrhy na zvýšení počtu žáku ve třídě. Představte si ovšem třídu prvňáčků s 35, 37 žáky. To je zcela nezvladatelná situace a na vládu to prozrazuje, že tomu vůbec nerozumí a absolutně ignoruje realitu,“ myslí si mediální analytik.

Většina reflexí stávky problémy ve školství neobsahovala

I proto vydává nějaké směrnice víceméně nahodile, někdy to vypadá jako práce pro práci, aby se mohli vykázat tím, že něco dělají, ale moc je to nezajímá a asi ani nerozumí tomu, jaké škody tím páchají. „Tohle všechno mělo být součástí mediální reflexe toho problému. Většina reflexí se ale takhle do hloubky touto problematikou nezabývá. Čest výjimkám, jako je Thomas Kulidakis na CNN Prima News, který se k tomu vyjádřil velice gramotně. Našel jsem ale vedle toho spoustu nesmyslů. Například pan Mitrofanov na Novinkách prohlásil, že v těch demonstrantech najdete – cituji – ‚ruské bratry‘. V podstatě použil ono okřídlené úsloví přičítané Leninovi o užitečných idiotech. Takto přímo to nenapsal, ale naznačil to naprosto jednoznačně, takže si můžeme udělat přesný obrázek o tom, co si Saša Mitrofanov o protestech myslí,“ podotýká Petr Žantovský.

Na E15 našel prohlášení, které sice reflektujte kriticky domácí politiku vlády ovšem s dovětkem, že „úspěchy na zahraničním poli nestačí“. „Nějak jsem si úspěchů na zahraničním poli nevšiml. Asi největším úspěchem je, že premiér Fiala jako první prohlásil, že jsme ve válce, ačkoli v ní nejsme, nebyli jsme a bohdá ani nebudeme. Za to byl asi pochválen v zámoří nebo v Bruselu, ale úspěchy typu přísun investic do našeho hospodářství nespatřuji. Spatřuji ale, že Nigérie, nejmocnější stát Afriky, odmítla vpustit našeho premiéra na své území. To nazvat úspěchem na zahraničním poli je hodně velké nadsázka. Mnohá média se zabývala vystoupením Daniela Sterzika alias Vidláka na demonstraci a novináři si brousili pera na tom, že zástupkyně jakési učitelské platformy prohlásila, že to je politické zneužití stávky, a distancovala se od toho. Ale už jste se nikde nedočetli, za koho tahle paní mluví a že je to zcela marginální hlas na pozadí desítek tisíc stávkujících pracovníků ve školách,“ upozorňuje mediální odborník.