Je to k neuvěření, ale svět je plný překvapení, výjimečně i pozitivních. Tentokrát musím pochválit dokonce i ministra Metnara, byť bez velkého nadšení. Nikoli proto, že bych snad k němu zahořel chlapskou láskou Jakuba Jandy či morálně čistého lidovce Hermana, přítele sudeťáků, nebo dokonce samozvaného kněze Halíka, přítele Drahoše. Nikoli proto, že bych mu odpustil Marákeš a další protinárodní tahy současné oligarchické a euromarxistické vlády. Rovněž jeho přístup k Svazu bojovníků za svobodu páchne pangermánským euromarxismem. Nicméně je třeba posuzovat spravedlivě a z hlediska akvizic a vyzbrojování naší armády již podruhé rozhodoval správně. Tím se výrazně liší od své vševědoucí předchůdkyně, blondýny hrající si na vojáky se svojí LGBT fenou. Stačí připomenout, že vyhodila z práce špičkového odborníka, ředitele výzkumného ústavu v Brně Šafáře za to, že si dovolil říci pravdu. Vzorová euromarxistická pravdoláskařka milující pravdu. Poprvé Metnar správně rozhodl v případě praxí prověřených radarů středního dosahu MMR izraelské společnosti IAI, které naše armáda potřebuje víc než cokoli jiného. Ve své třídě jsou nejlepší na světě, protože izraelští konstruktéři dokážou spojit špičkové ruské i americké technologie. Včera, 27. 3., opět Metnar správně rozhodl z hlediska zadání parametrů k akvizici pásových bojových vozidel pěchoty (dále BVP) pro naši armádu.

Ne že bych Metnara podezříval z vojensko-odborné geniality, téměř nepiju a drog jsem se nikdy nedotkl. Je to bývalý policista zabývající se politicko-mediálně správnými případy za ministra Peciny a rovněž dočasně jeden z vedoucích kádrů údajně vlasteneckého hnutí BOS zelených mozků, vydatně podlézajících euromarxistickému oligarchovi. Nicméně se zdá, že Metnar má dostatek rozumu, aby poslouchal rady odborníků, a nemá zájem se namočit do nějakých korupčních afér či sexuálních ostud. Evidentně poslechl a akceptoval názory jak vojáka s dlouholetou praxí generála Opaty, tak vojenského šéfa výběrové komise plukovníka Gazdy a jeho týmu, kteří si mohli BVP prohlédnout, případně vyzkoušet opakovaně v roce 2017 ve Vyškově a v minulém roce v Paříži. I tím Metnar výrazně převyšuje mnohé svoje znalostně omezené předchůdce, především blondýnu Šlechtovou s Rambohafíkou, slouhu německých zájmů Stropnického a specialistu na slavnostní nástupy a kladení věnců Picka, z něhož neudělaly zodpovědného odborníka ani generálské hvězdy.

Zde bych připomněl svůj nedávný článek z 24. 2. zaměřený právě na přezbrojení naší armády bojovými vozidly. Šlo o reakci na typicky mainstreamový internetový diletantský výplod s názvem „Je nejdražší projekt v historii ČR odsouzen ke krachu“, zveřejněný v plátku Ekonomický Deník s podpisem Jiřího Reichla, i když autorem byl pravděpodobně nějaký jiný redaktorský pisálek, neméně odborně nezdatný. Nejrychleji se dá najít na Googlu pod: martin koller právě dnes.

Samozřejmě očekávám kritiku na téma, že armádu nepotřebujeme. Nicméně armáda je jedním z jednoznačných symbolů státu, stejně jako hranice či území národa, vlajka, národní hymna, jazyk a historie, v Evropě i křesťanství. Jak v době první světové války a odboje proti pangermánskému Rakousku, stejně jako v době euronacistického pangermánského protektorátu a zahraničního odboje proti němu, byla symbolem odporu právě armáda, počínaje legiemi. Její aktuální realita, složení a nasazení je závislé na politicích, které si občané zvolili. Resort obrany by měl být funkčním pracovištěm státní správy s dominujícím generálním štábem a bojeschopnými vojáky a dalšími uniformovanými specialisty, nikoli úřadem sociálního zabezpečení se stovkami zbytečných protekčních povalečů v civilu i úředníků v uniformě, především na ministerstvu a jeho odboru komunikace a propagace. Na ty by měla směřovat kritika, nikoli na vojáky, kteří nasazují zdraví a životy, takže potřebují kvalitní výzbroj a vybavení.