„Opravdu jako prase. Třetinka limonády za sedmdesát,“ dodal. To už jsem se mezi skupinkami školáků prodíral k nádvoří. Hrad Karlštejn a jeho podhradí je sice známou turistickou destinací, ale jeho návštěvnost za poslední léta dost upadla. A to i kvůli vysokým cenám a někdy až nemravnému vytěžování návštěvnických peněženek. Tak jdeme na obhlídku.

U Hradu

Na nádvoří je vidět dost návštěvníků, jak pojídají svačiny s umělohmotných krabiček, co si vytáhli z batohů. A to i cizinci. Je zde sice dolů po schodech bar, ale právě tam se prodávají ty limonády „drahé jak prase“. Jinak ceník umístěný u pokladny v budově purkrabství nabízí dosti neradostný pohled. Kdyby chtěl dospělý člověk projít všemi třemi okruhy, zaplatí 1020 korun. Když to bude chtít udělat rodinka s dvěma dětmi od 6 do 18 let, zacáluje dost krvavých 2 660 korun.

Vidím tři mladé Rusy, jak nad ceníkem kroutí hlavou a to ještě patří do skupiny mládežníků, která má proti dospělým o trochu sníženější vstupné! Bljať a na chuj, slyším. Jelikož jsme Slované, tak tohle známe. Kdo by to čekal od značkově oblečených teenagerů ze země, kde se po papalášském socialismu hned přešlo k oligarchickému kapitalismu nejhrubšího zrna a tamní „Moskalové“, jak se říká snobům z hlavního města, se do války na Ukrajině předháněli v nakupování nejdražších aut a jachet.

Nicméně základní okruh - Císařská rezidence Karla IV. - stojí dospělého 260, exklusivní okruh - Karlštejnské hradní kaple - koštuje 560 a vyhlídkový okruh – Vyhlídka z Velké věže - 200 korun. Cestou do podhradí pozoruji ceny mezi dětmi oblíbených suvenýrů. Dřevěné meče za 150, luky s šípy taky a třeba rytířské helmy včetně římských přilbic od 180 do 250 korun, přičemž do okolních lesů asi nikdy noha římského legionáře - v tom si nejsem moc jistý, ale pravděpodobně to tak i za markomanského krále Marobuda bylo - nevstoupila.

V krámku nedaleko Muzea voskových figurín inzerují malé Bubble tea za 75 a velké za 95 korun. Školák, co nese luk s šípy, si jedno koupí a pak při pohledu do kešeně zvolá: „Sakra, já už nemám žádný prachy!“ Další školák asijského původu si vybalí tradiční tuzemský sendvič, dva pořádné krajíce chleba a řízek mezi nimi. A dá - všechna čest - ochutnat i paní učitelce.

V podhradí

Dolu, k Berounce, jdu a jedna z restaurací má vyvěšené menu. Asi podle hesla: „Bez peněz do hospody nelez!“ Polévka, svíčková, dezert, polévka či salát, guláš a dezert anebo smažený eidam. Všechno zhruba kolem 250 korun. Ptám se mladíka ze Slovenska, co si koupil - takovou tu plastikovou hračku – královskou korunu, jestli je to tady drahé? „V něčem ano, v něčem ne. Dost podobné, jako u nás. Ale ty trdelníky drahé jsou,“ řekne mi jakoby připravený na televizní kamery.

O kousek dál mi paní, Bulharka, oznámí, že ty švédské dresy jsou jen za 290 korun. Pak narazím na nabídku trdelníku se zmrzlinou za 120 korun. „Kdo si tohle koupí, je fakt trdlo,“ pomyslím si. Jen slyším jméno té pochutiny a je mi zle, protože z nás kupců vytváří „lejnachtivé“ blby. Paní, co prodává jakési čínsky či jinak asijsky - nezkoumal jsem - popsané křupky za stovku, mi vysvětlí, že vždy tady na Karlštejně trvala celkem dobrá sezóna osm měsíců, kdežto dnes, po covidu, jsou to jen čtyři. „Ale mně to nevadí. Mám své zboží a ke mně si vždy zákazník cestu najde,“ podotkne před obchodem plným žužu a jiných podobných pochutin.

„Potřebuju taxíka,“ říká anglicky pohledná dáma, nejspíš asijského původu, co se drží za ruku s pánem, nejspíš evropského původu. Ten se jen diplomaticky usmívá. Když ukážu na koňský povoz, co vozí turisty k hradu, promýšlí si to.

No, suma sumárum, kdybyste to chtěli vědět, tak Karlštejn se vším všudy, a to i s prohlídkou všech tří tras, přijde zhruba na pět tisíc korun a to si vaši potomci musí koupit jen luk s šípy. (Dost mě pobavila replika učitelky při cestě vlakem do Prahy. Chudák ženská měla na rameni ty luky tři a říkala: „Já je tam půjdu asi zastřelit!“ To se vydávala zmírnit řev své drobotiny.)

Hrad Karlštejn už není, co býval. Do padesátky návštěvnosti turistických cílů se dle Czech Tourism za rok 2022 vůbec nedostal. Ve Středočeském kraji byl šestý a mezi zdejšími hrady a zámky sedmý a to třeba za brněnským Špilberkem a dokonce i za Zámkem Loučeň. Proč? Nevím! Asi už je tak známý, že se stal nudným. Ale chování jako z filmu Pražská pětka a povídky Výlet na Karlštejn, kde výčepák slil návštěvníkům nedopité pivo od ostatních stolů a za limonádu vydával vodu z dřezu, tady nečekejte. Služby jsou na mnohem vyšší úrovni. Ale ta cena. Myslím tu za celý den. Tu jsem pro čtyřčlennou rodinu včetně dopravy, parkování, oběda a dvou suvenýrů pro mládežníky odhadl a zaokrouhlil na pěkných - jak pro koho - 5000 korun. Opakování, matka moudrosti.

V příjemné hospůdce za příjemné ceny mi Beno Jeřábek - má to na tričku - řekne: „Zdražování se určitě projevuje. Hodně lidí i tady objedná buď jen nápoje, nebo jídlo bez nápojů, to dřív nebývalo. Zdražuje se a lidé jsou opatrní!“ Kousek od mého stolu přisedají tři mladé dívky s asijskými kořeny. S alkoholem mají problém: „Jsme z Kalifornie. Tam můžeme alkohol v jedenadvaceti. Tady to asi neplatí,“ hledí zmateně. Když je Jeřábek, po prohlídce občanky jedné z nich, a já ujistíme, že tady se může chlastat od osmnácti, s nedůvěřivým pohledem se napijí plzeňského. Jedna po druhé a prý: „Karlstejn is good!“