Úvodem Šídlo zavzpomínal zejména na 90. léta. „Je potřeba o 90. letech mluvit bez emocí, s odstupem. Když se řekne 90. léta, tak se vždycky řekne divoký devadesátky. A já mám teorii, že to vlastně bylo relativně spořádaný období, ve kterým se víc věcí, než je veřejnost ochotná si připustit, povedlo. A teď nemyslím ani hokej, fotbal a skvělá hudba a to, že ta Praha byla svobodná, veselá... špinavá, omlácená, chudá, ale svobodná. Ale že vlastně ten stát dostal z mého pohledu jako velmi solidní základy a udělal civilizační posun. Jsem pracoval celá devadesátá léta v Respektu, takže o temných stránkách 90. let něco vím, protože jsem o nich psal každý týden, ale to mi nebrání v tom, vidět s odstupem, i když si uvědomuji, že v tom hraje roli nějaký sentiment, vidět jako všechny ty kladné stránky, o kterých jsem přesvědčen,“ dodal Šídlo. 

„Jsou tři konce komunismu, nebo čtyři. Jeden je 17. listopad, druhej je ústavní konec vedoucí úlohy komunistické strany, třetí je Václav Havel prezidentem a čtvrtý je návštěva Rolling Stones v roce 1990,“ razí teorii o konci komunismu Šídlo. „Pátý je odsun sovětských vojsk, ale tohle je prostě jeden z vrcholů toho neopakovatelnýho období začátku 90. let,“ dodal Šídlo, jenž na koncertě Rolling Stones v roce 1990 nebyl. Prošvihl podle svých slov jeden z nejklíčovějších okamžiků, protože mu den před koncertem někdo lístky ukradl.

„Celý konec komunismu z pohledu dítěte, já jsem byl dítě, mně bylo 17 v listopadu, se skládal z různých drobných střípků, a jeden z nich byl, že se zvedlo silný hnutí požadující, aby v Česku hrály západní kapely. V jeho čele stál Michal Horáček, mimochodem, psal to do Mladýho světa. Psal, jak je možné, že Queen a já nevím, kdo všechno, jsou v Budapešti, a tady nikdo není. A už jsme se dočkali před tím listopadem, byli tady Depeche Mode, ten začátek... Je pravda, že pro spoustu lidí ta angličtina spojená s hudbou, jak o tom mluvíš, je fakt jako základ. Třeba můj tchán, tak se naučil výborně anglicky v Olomouci sám proto, aby rozuměl hudbě, kterou poslouchá a má rád,“ dodal.

Šídlo následně hovořil o politice a o tom, jak má citový vztah k lidem v politice, kteří už v ní fakt nejsou. „Od Václava Havla, Petra Pitharta si mimořádně vážím, a našel bych řadu dalších, ale řekl bych to jen o těch, kteří jsou pryč. Souzním s nějakými myšlenkami, názory, a pak se snažím tu svoji volbu... chodím volit, protože si myslím, že novinář má poznávat to, čím trpí čtenáři na základě toho, co si o nich přečtou, takže já chodím volit, ale spíš se ty hodnoty a věci, který jsou pro mě důležitý a který se nějak posunujou během těch let, vejdou do těch jednotlivých programů. Ale kromě samozřejmě Marka Bendy, protože to je... já nevím, jestli jsem ho někdy volil, tuším, že ne, ale jsem hrozně rád, že lidi, jako je on, v té politice jsou, protože to má mít paměť, ta Sněmovna, ale jinak ne, my nejsme od toho, abychom dávali najevo sympatie. My jsme od toho, abychom tu politiku vysvětlovali, popisovali, stejně jako ty nemůžeš dávat najevo, komu fandíš,“ podotkl Šídlo.

Daří se podle Šídla udržovat od politiků, kteří jsou nyní ve funkcích, odstup? „Chytřejší politici, nebo ti, kteří mají lepší poradce, tak na to přijdou, že jakmile se s tím novinářem sejdou a hned mu neřeknou, že je idiot, nebo mu nezačnou nadávat, tak jako si vytvářejí nějaký vztah, ale to je pak jako věc zkušenosti, že na to prostě nemůžeš přistoupit a že si musíš bejt jistej, že měříš všem stejně, a oni právě tihle lidi jsou často trochu překvapení, že i jim občas člověk naloží. Prostě ve chvíli, kdy si to zaslouží. A ti, kteří tu politiku dělají dlouho a rozumějí jí a vědí, o co v ní jde, tak jsou ochotní to přijmout, protože oni jsou pak víc ochotní věřit tomu, že seš spravedlivej, nebo nespravedlivej, vůči všem stejně,“ sdělil Šídlo. 

Sociální sítě považuje Jindřich Šídlo za polarizátor společnosti. „Dělají věci horšími, než se zdají. Pak když se ti lidé sejdou tváří v tvář, tak se chovají jinak. Já jsem to zažil mockrát. Že jsem potkal člověka, který mi nadával na Facebooku, a najednou jejda, vždyť je to docela normální člověk, s kterým akorát máš jiný názory,“ podotkl Šídlo.