Paní starostko, jaká nejdůležitější rozhodnutí jsou nyní před vámi?

Nejdůležitější rozhodnutí jsou vlastně po celý rok. Před námi je příprava nových webových stránek, se kterými bychom se chtěli zapojit do soutěže Zlatý erb. Připravujeme rozpočet městské části pro rok 2016 a s tím souvisí i vyjednávání dotačních vztahů od hlavního města Prahy pro Horní Počernice.

Stejně jako v řadě jiných městských částí, i Prahu 20 sužuje nadměrná doprava. Ničím neobvyklým nejsou například kolony na Náchodské. Jak se radnice v rámci svých možností snaží problém řešit?

Kolony na Náchodské bychom chtěli vyřešit několika způsoby. Prvním je realizace stavby MÚK Beranka na hradecké dálnici, odpoplatnění úseku R10 na Mladou Boleslav na katastru Prahy a také stavební dopravní úpravy přímo na Náchodské ulici.

A co parkování, které bývá častým problémem? Plánujete v nejbližší době investice do nových parkovacích míst? Je to potřeba?

Nedostatek parkovacích míst je „bolístkou“ celé Prahy. Také okrajové městské části, jako jsou Horní Počernice, řeší tento problém. V intravilánu se to snažíme řešit při rekonstrukci komunikací zavedením dopravního režimu tzv. Zóna 30, kde je parkování povoleno přímo na komunikaci. U vlakového nádraží jednáme s Českými drahami o získání pozemku, kde by mělo být v budoucnu zřízeno parkoviště P+R.

Jak jste na území městské části spokojena s hromadnou dopravou? Domníváte se, že je dostatečně zajištěna, nebo uvažujete o posílení některých spojů?

S hromadnou dopravou jsem v Horních Počernicích opravdu velmi spokojena. Podařilo se k nám zavést nízkopodlažní autobusy a také intervaly MHD plně pokryjí potřeby našich občanů.

V minulém volebním období došlo k pokusu o převrat, který se vám podařilo ustát. Změnila jste ale poté své vnímání politiky? Vzala jste si z toho nějaké ponaučení?

Z tohoto pokusu o převrat v roce 2012 jsem si vzala opravdu velké ponaučení. Naučilo mě to ostražitosti a také zkušenosti, že v politice například neplatí uzavřené koaliční smlouvy. I když to byly opravdu velmi psychicky náročné chvíle, naučilo mě to taktiku vyjednávání a paradoxně mě to velice posílilo. Také jsem si na některé kolegy upravila svůj názor, že pro získání funkce jsou schopni opravdu čehokoliv. Byla bych moc ráda, kdyby se jednání politiků změnilo z boje o moc a posty na poctivou práci, kterou se snažím dělat já osobně. Možná je to fikce, ale já jsem stále optimistkou.

I když společnost obecně tvoří více než z poloviny ženy, jejich zastoupení v české politice je průměrně pouhých 20 procent. To je číslo, které nás ve světovém žebříčku staví na 78. místo. Byť v poslední době počet žen v politice roste, kde vidíte hlavní příčinu tohoto nepoměru?

Myslím, že ženy do politiky vstupují až v určité fázi svého života. Je velmi těžké skloubit starost o děti a rodinu a práci v politice. V podstatě se vám zásadně změní život, a to třeba jen tím, že je vaší povinností navštěvovat různé akce, které například městská část pořádá. Ideální je, když žena dosáhla určitého úspěchu v profesním životě, děti má odrostlé, a tím mizí výčitky, že se jim nemůžete tolik věnovat. A potom si také myslím, že muži neradi připouštějí, že by ženy v politice mohly být i úspěšnější, a nechtějí jim dobrovolně uvolňovat svá místa.

V čem vidíte zásadní rozdíl mezi ženou a mužem v politice a je vůbec nějaký?

Rozdíl mezi ženou a mužem v politice vnímám jako zásadní. Muži jsou tvrdí hráči, kteří jdou bez ohledu za svým cílem. Žena je větším diplomatem a taktikem. Výhodou pro nás je také to, že stále většina mužů – politiků se vůči nám chová ohleduplně a s určitou dávkou gentlemanství.