Německá veřejnoprávní televize ARD informuje o zapojení německých společností do rekonstrukce Mariupolu. Ten byl v prvním roce války zcela zničen ruskou armádou, ostřelováním a následnými boji bylo zničeno na 95 % všech budov ve městě včetně nemocnic nebo divadla. Desetitisíce civilistů byly zabity a vysídleny a po dobytí města se stala rekonstrukce pro ruské obyvatelstvo ústředním motivem ruské propagandy.

Na probíhající rekonstrukci se byl dokonce podívat i sám Vladimir Putin. „Obnovíme byty, školy, nemocnice, divadla a muzea,“ řekl Putin v Mariupolu. Reportéři německého politického pořadu Monitor zjistili, že na této rekonstrukci ve jménu Ruska se podílejí i německé firmy, zejména firma Knauf.

V obchodních zprávách, na webových stránkách firem, na fotografiích a videích – všude se objevují důkazy a svědectví o tom, že důležitou roli při rekonstrukci Mariupolu hrají i německé firmy. Jsou zde těžké stroje nebo okna s logy několika německých výrobců. A znovu a znovu na pytlích se sádrou: název Knauf.

Německá rodinná firma je světovou jedničkou ve výrobě sádry. Také proto, že v Rusku již dlouho významně podniká. Patriarcha společnosti Nikolaus Knauf byl více než dvě desetiletí ruským honorárním konzulem, na fotografiích se usmívá vedle prezidenta Putina. Tuto funkci si udržel i po anexi Krymu a ještě v roce 2018 označil následné sankce proti Rusku za „strašné“. Knauf v Rusku stále zaměstnává 4 000 lidí a generuje tam miliardy.

V obecném prohlášení o svém ruském podnikání Knauf píše, že společnost odsuzuje ruskou agresivní válku proti Ukrajině a dodržuje všechny sankce EU proti Rusku. Společnost prý v rámci dceřiné firmy „vyrábí v Rusku výhradně pro ruský trh“, a nemá tak nic společného s německou mateřskou společností.

Odborník na sankční právo Viktor Winkler s tím ale nesouhlasí. „Představa, že pokud působím v Rusku pouze s dceřinou společností, pouze pro ruské území, že je to pro sankce takříkajíc irelevantní, je naprostý mýtus a nemůže být dále od reality,“ tvrdí Winkler.

I když se na stavební materiály obecně nevztahují sankční pravidla EU, společnosti musejí být schopny „účinně vyloučit, že mezi tím, co dodávají, neexistuje jakákoliv vojenská souvislost. Nemusí se nutně jednat o válečný akt v užším slova smyslu. Stačí také, aby z toho, co dělají, měla nepřímý prospěch armáda, vojenské akce Ruska,“ říká expert.

Tento „vojenský vztah“ je zřejmý například na veřejné zakázce firmy Knauf, která jménem ruského ministerstva obrany realizovala projekt obytné budovy v Mariupolu.

Roderich Kiesewetter, poslanec Spolkového sněmu za CDU a předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu, odsuzuje zapojení německých firem do stavebních prací v Mariupolu. „Slouží válce, která porušuje mezinárodní právo. U společnosti Knauf je to zcela zřejmé, protože ve skutečnosti upevňují ruskou moc na okupovaných územích včetně Mariupolu,“ má jasno Kiesewetter.

Knauf však není ojedinělým případem. Na snímcích a videích, které reportéři analyzovali, lze vidět betonové bloky s nápisem německé společnosti WKB Systems GmbH. Hlavním akcionářem společnosti je ruský oligarcha Viktor Konstantinovič Budarin. Budarin využíval svou německou společnost jako dodavatele pro stavební průmysl v Putinově Rusku. Celní údaje ukazují, že WKB Systems GmbH po několik let dodávala veškerou technologii a vybavení pro továrny na výrobu těchto pórobetonových tvárnic jedné z Budarinových ruských společností.

V posledních letech již byla sankcionována řada ruských oligarchů. Budarin mezi nimi není. Odborník na sankční právo Winkler říká: „Mírně řečeno, výběr EU, který oligarcha bude sankcionován a který ne, nelze přiřadit k nějakému standardizovanému plánu.“

Zejména mnoho stavebních společností sankce nedostalo, říká Winkler. I když to jistě přichází v úvahu – i v případě Budarina: „Z právního hlediska existuje velmi dobrý důvod k sankcionování této osoby, totiž že tato osoba s největší pravděpodobností dělá mnoho pro posílení ruské ekonomiky,“ dodal Winkler.