Pohled na volební mapu Německa, kde východ volil AfD a západ CDU-CSU nápadně připomíná jinou mapu: mapu Ukrajiny, kde v prezidentských volbách 2010 volil východ Viktora Janukoviče a západ Julii Tymošenkovou. Takovéto dvoubarevné mapy, ze kterých je jasné, že kromě vnější hranice státu existuje i mentální hranice vnitřní, nevěští nic dobrého.

Ukrajinské dilema, zda se připojit k Západu proti Rusku, anebo se držet Ruska proti Západu, skončilo tím, že Ukrajinci mezi Západem a Ruskem skončili v americko-ruském pekle. Němci mají štěstí v neštěstí. Barevná revoluce v americké režii jim nehrozí, neboť Američany už doma mají. Hranice mezi východem a západem Německa je důsledkem rozdílné historické zkušenosti. Někdo prvoplánově pohrdá východními Němci, že mají komunismem vymyté mozky. Někdo u nich naopak oceňuje, že mají na rozdíl od naivních západních Němců vyvinutá protitotalitní tykadla.

V jednom ohledu je německá volební mapa jednobarevná. Je to mapa protivládní. Němci jsou většinově znechuceni sociálními demokraty, zelenými a liberály. Problém Němců je v tom, že Alternativa pro Německo není alternativou pro CDU-CSU. Zdá se, že Němci jsou vcelku jednotní v tom, co nechtějí, ale neshodnou se, co chtějí. Obvykle se to odbude rezignovaným konstatováním, že tak to zkrátka je a nezbývá, než se s tím naučit žít. Ale skutečně nezbývá?