Nadační fond Svědomí národa přinesl příběh paní Františky Procházkové, která řadu let pracovala jako poštovní doručovatelka. V průběhu let absolvovala bakalářské studium, ale na počátku nového tisíciletí ji prý z pošty vyhodili.

Když se v časech covidu chtěla vydat se svou sestrou na koncert, narazila na problém. Sestru normálně pustili na představení, protože byla třikrát očkovaná, ale paní Františka měla smůlu, jelikož patří k lidem, kteří očkování proti covidu striktně odmítli.

„Zadržela mě jedna uvaděčka, vůbec ji nezajímalo, jestli mám vstupenku, ale chtěla po mně potvrzení o bezinfekčnosti. To víme, že je naprostý nesmysl, ale prostě na tom trvala. A já jsem jí řekla, že je to moje věc, že to nikomu říkat nebudu. A ona si teda vzala na výpomoc proti mně ještě nějakou kolegyni, ta přišla a chtěla po mně to samé. Pořád dokola. Ony ale ustupovaly dovnitř do budovy a já jsem v jednu chvíli proklouzla do hlediště. Chytila jsem se tam kliky a odmítala jsem se pustit. Ony mě chtěly vytlačit, ale vždycky, když mě chytily za tu ruku, tak jsme je upozornila, ať na mě nesahají. Taky jsem je upozornila, že mám platnou vstupenku a neporušila jsem žádný zákon, zatímco ony porušily čtyři zákony,“ podala svůj pohled na věc paní Procházková.

Všechny útroby se v v ní prý sevřely, protože jedna z uvaděček se prý dívala velmi nenávistně.

„A když už ty dámy věděly, že se mnou nic nezmůžou, tak zavolaly policii. Policisté přijeli jako ke zločinci, protože přijeli v počtu čtyř. Jeden byl takový jejich mluvčí. Ten si asi potřeboval řešit svoje ego, protože byl docela nepříjemnej. On mi také řekl, že mě mohou předvolat na stanici a že na mě může použít násilí. Pak mi řekl, že mě teda zajišťuje, že mě předvolají na stanici,“ pokračovala v popisu situace, jak ji vnímala.

Zdůraznila, že nikdy dřív na ni nikdo policii nevolal, takže z této situace měla velké nervy. A pořád se odmítala pustit dveří. Ale nakonec ji prý přece jen odtrhli.

„A já jsem se na ně podívala a řekla jim: to vás hanba nefackuje, že se čtyři mladí policajti tahají s starší babou. Ti tři mladí ustoupili, ale ten čtvrtý blbec mě pořád tahal,“ popisovala paní Procházková.

Přímo na koncertě si prý chtěla odskočit na toaletu, ale policista ji nenechal. Dovolil jí odskočit si až na policejní služebně, ale prý na ni zvyšoval hlas, aby se na toaletě nezamykala. „A to už jsem teda byla na zhroucení,“ prozradila paní Procházková.   

• Celý rozhovor naleznete zde

Posléze ji policista přinesl k podpisu zápis, v němž podle ní byly uvedeny mnohé nesmysly. „A řekla jsem mu: To si myslíte, že když jsem stará, tak jsem hloupá? To já vám nepodepíšu‘.“ Policista odešel a přinesl jinou zprávu, která už podle paní Procházkové odpovídala pravdě.

Svůj příběh se rozhodla popsat, aby lidé věděli, že si nemusí nechat všechno líbit. Aby lidé věděli, že nemusí prozrazovat informace o svém zdravotním stavu a tak podobně. Doufala prý, že v divadle potká lidi s větší mírou pochopení. Ale nestalo se.

A prý dodnes cítí svíravé pocity z toho, kam český národ došel. „Musela jsem vyhledat odborníka, abych se s tím mohla vyrovnat, abych mohla alespoň spát,“ prohlásila paní Procházková.