Úvodem Žaloudík hovořil o tom, že člověk se právem občas bojí některých současných, velmi autoritativních vyjádření o jednoznačných standardech, supermoderních lécích nebo nejnovějších zjištěních.

„Co z toho všeho nám zůstane za padesát nebo sto let? Určitě mnohé ano, ale k pokroku je třeba přistupovat obezřetně a s pokorou, než se novinky skutečně osvědčí nejen v dílčích studiích, ale i v běžné praxi ve zkoušce časem,“ zmínil, s tím, že poučení z minulých přešlapů, podle jeho slov, dostatečně nečerpáme.

„Nejdůležitější je pěstovat už od školy kritické myšlení a stále se ptát i ověřovat, zda dosavadní postupy jsou dobré, průkazné a prospěšné, nebo spíše pochybné, či dokonce divné. Zkrátka, vědecký přístup v medicíně znamená být ‚furt ve střehu‘ a permanentně připraven ke korekcím i zdánlivě už poznaného,“ dodal.

Hovořil pak i o preventivních programech, kdy podle jeho slov máme preventivní programy a opatření dobré a účinné, ale i rozbředlé a neúčinné, konkrétní i obecné, respektované i ignorované. Své pak řekl i k zavádění termínu „klient“ do medicíny, kdy si, podle jeho slov, hodně nabíháme. „Lékaři i pacienti. Obě strany tímto termínem pouze ztrácejí a vztah vulgarizují. Rozdíl je podobný jako mezi láskou či důvěrným přátelstvím a návštěvou hambince s hodinovým klientským vztahem. Kdo si to chce postavit takto, má to mít, ale štěstí nedojde. Do klientsko-zákaznické terminologie se normální doktoři nijak nehrnou. Je to zpravidla jazyk nelékařských manažerů a marketingových mistrů zbytných zdravotnických zařízení,“ připomněl profesor.

Pak se Žaloudík vyjádřil k době covidové a k ponaučení z pandemie. „Ponaučení – z doby covidí, co se jen tak nevidí, a ještě se uvidí – teprve přijde, až si zodpovíme otázky: Co vlastně? Proč takto? A kam dále?“ podotkl Žaloudík.

A jak vnímá důsledky nemoci na lidský organismus?

„Máme velkou většinou pozitivně testované bez příznaků, v menšině testované s příznaky – a jen minoritu zemřelých na covid či s covidem v době covidí, což není totéž. Pitvaných je poskrovnu a zasluhují detailní vyhodnocení. Zda budou – infikovaní s příznaky, nebo pozitivně testovaní bez příznaků – zdravotně ohroženi nějakými změnami do budoucna, se teprve uvidí po době covidí, budou-li všechny případy bedlivě sledovány a po čase zhodnoceny. Některé virové infekce dlouhodobé následky zanechávají, třeba virová hepatitida, jiné nikoli. Tož uvidíme. On ten virus není zase žádný pašák jako ebola nebo klíšťová encefalitida. Aspoň zatím to tak vypadá,“ dodal se slovy, že koronaviry zde byly a jsou odjakživa.

„Ledaže je to mutant zákeřný, což vlastně už svými psychosociálními a ekonomickými důsledky je. Více neplechy než virus však natropí ve společnosti panika, udržovaný strach a zbytné sebepoškozování. O tom jsem přesvědčen už nyní,“ dodal.

„Plošné testování na protilátky u nás proběhlo na nějakých 26 tisících ochotných občanech, pozitivních bylo půl procenta. V menších skupinách pak jednotky procent. Co praktického nám to řeklo stran promoření nebo protekce před nákazou, fakt netuším. Ostatně nevíme, jak jsme promořeni stran chřipkového ortomyxoviru a dalších četných sezónních viróz, které pravidelně přicházejí a odcházejí. Zklidněme to tedy. Lidu ze strany koronaviru nic moc nehrozí, čelí nadále daleko větším rizikům. Sucho, mokro, rakety, jiné viry, teroristé, bakterie, plísně, rakovina, mrtvice, znečištění, doprava, toxiny leckde, globální oteplování, tresty boží…“ uzavřel profesor Žaloudík.