Pešmergové jsou neoficiální kurdská armáda, která stojí na různých frontových liniích a bojuje proti Islámskému státu. Někteří bojovníci pešmergů bojovali už proti Saddámu Husajnovi. Byli tam i mladíci, kteří se k pešmergům přidali například proto, že jim Islámský stát někoho blízkého unesl nebo zabil. A oni teď cítí jako povinnost stát na frontových liniích a bojovat proti IS.

Celé video je ZDE

Na frontách dochází denně k útokům

Štuková společně s manželem byli na několika frontových liniích, strávili čtyři dny u města Sindžár, kde je exponovaná fronta asi tři kilometry od města. A denně, především v noci, tam podnikají své útoky islamisté. Několikrát se stalo, že byl nějaký pešmerga zabit. Byli také na frontových liniích u města Kirkúk a naposledy u města Mosul. Na všech těchto frontách téměř denně docházelo k útokům.

Chceme ukázat světu, že umíme bojovat

Když se jich ptali, proč se stali pešmergy, tak odpovídali, že si neumí představit, že by najednou uprchli a nechali protivníka, aby jim vzal jejich zem. „My tady chceme stát a ukázat světu, že opravdu umíme bojovat,“ říkali prý pešmergové. Všichni také říkali, že by si už přáli svůj Kurdistán, nějaké místo, kde by se cítili jako doma.

Ti nejstarší vyprávěli o boji proti Saddámovi Husajnovi. Když padla Saddámova vláda, těšili se, že bude klid. Že budou postupně usilovat o samostatný Kurdistán. Pak ale přišel Islámský stát a válka s ním a situace se proměnila. Zase opustili své rodiny a šli bojovat na frontové linie.

Někteří bojovníci byli původně pacifisté

Asi nejsilnějším zážitkem bylo vidět mladé lidi, kteří byli původně pacifisté. Spousta lidí se k pešmergům přidala, protože jejich děda či jejich otec byl pešmerga. „Měli v sobě vlastenectví, takovou hrdost, že musíme jít bojovat za každou cenu. Kdežto především jezídé, kteří se přidali k pešmerze, byli pacifisté. Pocházeli z velmi uzavřených rodin. Vyprávěli, že jediné, co chtěli v životě dokázat, je mít dobrou rodinu a spoustu dětí a žít si v malém domě a to jim stačilo. A najednou tam stáli se strašnými kalachy. Často jsou tak strašně vyzbrojení, že si říkáte, jak můžou takovému nepříteli čelit. Ale oni tam stojí, protože říkají, že mají chuť pomstít znásilněné ženy,“ říká Štuková.

Matky zahrabávaly vlastní děti

„Přeci jen genocida v Sindžáru byla veliká, viděli spoustu lidí umírat, viděli matky, které zahrabávaly vlastní děti, které umíraly žízní. To si vůbec nedovedeme představit. A najednou, když vám to tam říká chlap v totálně zdestruovaným městě, tak pro mě jako pro ženu to bylo něco nesmírně silného. A taky se mi trochu třásly ruce, když jsem je fotila,“ přiznala.

Šestnáctiletá holka s odstřelovací puškou

Vysvětlila, že cesta do Sindžáru nebyla její první. S kolegyní Lenkou se pohybovaly jen padesát metrů od Islámského státu a viděli to město, když ještě stálo. „Pak jsme tam přijeli po osvobození a právě tam jsme viděli mladé jezídky, které začaly bojovat. Představte si opravdu malinkou holku, mě byla po prsa, bylo jí šestnáct let, jak nese odstřelovací pušku a na vlastní oči jsme viděli, jak zneškodnila auto. Protože říkala, strašně si přála mít děti, být v té uzavřené rodině, celou dobu se bavila jen o té rodině. Ale přišel Islámský stát a ta válka a ona řekla, že neví, jak by mohla někde žít, když ví, že někde jsou ty holky jako sexuální otrokyně. Když jsem jí říkala, dokázala by sis vůbec představit, že bys vzala do rukou zbraň a dokázala někoho usmrtit, tak řekla, vůbec. Ani jsem si to nedokázala představit. Pro mě násilí bylo něco nemyslitelného. Ale najednou...,“ vyprávěla Štuková.

Zajatí příslušníci IS se mi nedokázali dívat do očí

Svěřila se také tím, že se bavila se zajatými příslušníky IS. „Čekala jsem personifikované zlo. Seděli tam dva muži, kteří se vám nedokázali dívat do očí, aby vám něco řekli. To pešmergové vůbec nemají, sedí s vámi, povídají si s vámi a dívají se vám do očí a v očích mají hrozný smutek,“ uvedla.

Zkušení pešmergové jí říkali, že takového protivníka, takové ztělesněné zlo, jako je IS, nikdy neměli. Bojovali i proti chemickým útokům za Saddáma Husajna, to muselo být pro pešmergy strašné. Ale říkají, že to byl aspoň nějaký boj. „Ale představte si, že dnes bojujete s někým, kdo se dokáže opásat trhavinou, jde k frontovým liniím, způsobí fatální zranění a velmi často k tomu používá děti jako živé štíty, až za nimi jdou další bojovníci. Pro mě to není první válečná zkušenost – byla jsem v Afghánistánu, v pásmu Gazy, v Kongu atd. – a musím říct, že Islámský stát je asi to nejkrutější, s čím jsem se kdy potkala,“ svěřila se dokumentaristka.

Nepouštějte si do Evropy tolik uprchlíků

Pešmergové nechtějí, aby jim v boji pomáhali Evropané, ale aby je vyzbrojili. Říkají – vyzbrojte nás a my IS porazíme.

Pešmergové zastávají názor, že islamisté jsou nepřítelem nás všech. „Říkali také, nepouštějte si tolik těch uprchlíků k vám. To mi říká člověk na frontě, který sám žije v té válce, má rodinu, u které by byl asi nejradši, kdyby žila v Evropě a přesto vám tohle řekne. Obává se, že mezi uprchlíky jsou spousty příslušníků IS. A když ne IS, tak frustrovaní mladí lidé, kteří v konfrontaci s Evropou se mohou radikalizovat, mohou Evropu přivést do problémů,“ obává se Štuková.

Problém do budoucna také může znamenat to, že například jezídi si nedovedou představit, co bude, až bude IS poražen. Dlouhá léta žili vedle sunnitských muslimů, ti se ale často přidali k IS a i po jezídech stříleli. Všichni prý říkají, že jejich další společné soužití proto už nebude možné. Jak se bude tato situace řešit, ale nikdo neví.