Podle něj oslovení jako manipulátor, extremista, nacionalista lépe vystihují výroky Okamury, lépe vystihují hrozbu, kterou představuje. Týdeník Reflex v roce 2013 zavedl přezdívku „Pitomio“, za kterou se muselo vydavatelství na webu omluvit. On sám nevysoudil žádné odškodnění. Komentátor připomíná a cituje starší rozsudek odvolacího soudu, který zní: „Jedná se sice o výraz expresivní, nelichotivý, ale nikoliv a priori vulgární, přičemž fakticky lze pro něj nalézt oporu v obsahu článků, které zevrubně popisují, proč jsou určité žalobcovy myšlenky potenciálně společensky nebezpečné a proč je proto lze považovat s jistou dávkou novinářské zkratky až za pitomosti.“ Okamura se s rozhodnutím neztotožňuje, chce případ hnát před Ústavní soud, jak uvedl v Pressklubu Frekvence 1, jehož citaci komentátor pro server Aktuálně.cz připomíná: „Já hlavně nesouhlasím s tím, že soud posvětil to, že je možné si tady vzájemně vulgárně nadávat v České republice,“ uvedl předseda SPD a dodal, že to podle něj není vhodné právní prostředí. Je potřeba s tím něco podle něj dělat. Okamura v Pressklubu rovněž celkem vystihl, jak slovo Pitomio dopadá na jeho voliče: „… na ty lidi vůbec nemá vliv, občané mi fandí.“

Podle Okamury by si lidé měli vzájemně přát, a ne si nadávat. Nad tím se Fendrych pozastavuje a zamýšlí se, jestli se tak i Okamura opravdu sám chová. V tom kontextu připomíná několik Okamurových citací, které jasně deklarují opačné chování. První z nich je výrok Okamury na adresu Reflexu:  „Tak se obvykle chovají jen malé děti a bylo tomu tak i v případě novinářské žumpy z časopisu Reflex. Tato mediální žumpa škodí novinářské profesi i jako celku.“ Kromě toho přichází ihned s další, tentokrát citací hanlivě směřující na adresu šéfa Pirátů Ivana Bartoše: „On feťák je, protože já vzpomínám, jak mi v hotelu Baťov v Otrokovicích ve Zlínském kraji po mojí besedě, je to pět let zpátky, tak v restauraci toho hotelu Baťov mi otevřeně nabídl, otevřeně mi nabízel drogy, já jsem to před svědky odmítl.“ Bartoš to vyloučil.

Celá zpráva zde.

Fendrych svoji pozornost  stahuje zpět k nadávce Pitomio a připomíná současnou dobu svobody slova. Konkrétněji rozebírá rozsudek odvolacího soudu, který vysvětlil, že Okamurovy myšlenky mohou být společensky nebezpečné a lze je považovat až za pitomosti. „Když se vymaníme z roviny justiční, je jasné, že jde o nadávku, jež z Okamury dělá jakéhosi pitomečka, tedy někoho v podstatě přehlédnutelného, nikoli nebezpečného, směšného, prostě jen hloupého,“ zamýšlí se komentátor a připomíná tehdejší titulku Reflexu, která před pěti lety vyobrazila Okamuru jako klauna s červenou koulí na nose a srdíčkovými červenými rty.

„Ani tehdy, ani dnes Okamura nepůsobí jako klaun, milý bavič dětí a rozvera, naopak, jde z něj mráz po zádech, z jeho pohledu na Romy, muslimy, na tábor v Letech, jak nás chce dostat z EU…,“ varuje Fendrych dále s tím, že tato nadávka nic moc neřeší. Jen podle autora prostě říká „hele, další pitomec“. Současně varuje před tím, že ale on ten „Pitomio a jeho SPD loni získali hlasy víc než půl milionu voličů“. Nadávka mu dost možná spíše pomáhá. Toho je si Okamura dobře vědom. Nadávku pak komentátor současně přirovnává ke způsobu veřejné debaty Miloše Zemana. Tedy rovněž podle něj přispívá ke zhrubnutí veřejného prostoru. „K jeho infikování hloupostí, ale bez velkého přemýšlení přispívá k jednoduchému rozdělování společnosti na ‚pitomiovce‘ a ‚nepitomiovce‘ (Zeman zase na ‚pražskou kavárnu‘ a zbytek světa), přičemž nechápe, že pro pitomiovce je Tomio jen cosi jako nástroj pomsty,“ píše Fendrych.