„Moji milí čtenáři, prázdninový čas a já se vám ozývám s novou identitou. Ano, píše vám šimpanz. Tak nás nazval veleduch pan Šarapatka po našem „Vysílání z gauče“, které děláme s Pavlem Černockým. Zhodnotil nás pod titulkem Šimpanzi mluví. Rozhodně se nehodlám proti tomu nějak bránit, ani polemizovat s p. Šarapatkou, kdo z nás je větší šimpanz, protože pro mne je šimpanz milé, roztomilé a družné zviřátko, a tak jsem tou přezdívkou víceméně potěšen,“ směje se Ivan Vyskočil. „Ale chci mluvit o něčem jiném, co je mi poslední dobou velmi proti mé šimpanzí srsti.“

Ostuda, tahání politiky do sportu! A dvojí metr…

„Téměř se stydím za svou zemi, když čtu, které tenistce a jiným sportovcům byl odepřen vstup na sportovní utkání konaná u nás. Je to vpravdě ostuda, toto tahání politiky do sportu! Navíc se na tom ukazuje, že dvojím metrem se měří nejen u nás. Copak by mohli američtí sportovci vyjet na jediný mezinárodní turnaj po všech těch válkách s tisíci mrtvými, které Amerika rozpoutala po celém světě?“ ptá se. „Nebudu všechny vyjmenovávat, neb jsou nám dobře známé. Jen za všechny to surové bombardování Srbska, bez jakéhokoliv posvěcení od OSN, a je úplně jedno, dají-li mu přízvisko ‚humanitární‘. Nevím, jak dalece je to humanitární pro rodiče, kteří přitom přišli dítě, nebo stačilo, že miminka při bombardování blízko nemocnice všechna ohluchla. Přesto američtí sportovci se vesele zúčastňují všech sportovních her a samozřejmě s americkou vlajkou na prsou. Já jsem zásadně proti tahání politiky do sportu, a tak proti účasti sportovců všech zemí pod jejich vlajkami nic nemám. Jen mne pobuřuje, proč jedni mohou a druzí ne, ačkoliv mají stejné máslo na hlavě?“ zamýšlí se herec a jde dál.

Další řiť, do které se noříme? A připomínka Hugo Haase