Texas, Uvalde. Další masakr v USA ve škole. Tentokrát ale mnohem nepochopitelnější a snad ještě díky okolnostem tragičtější, než obvykle. První policisté totiž na místo dorazili už zhruba tři minuty poté, co útočník vnikl do školy. A dalších zhruba 77 minut strážci zákona poté nečinně vyčkávali, zatímco vrah v zabarikádované třídě dál zabíjel. Útočník tak postřílel 19 dětí a dvě učitelky, než policisté vtrhli do třídy a zabili jej. Na záběrech je mj. vidět, jak se ozbrojený strážce zákona v neprůstřelné vestě a helmě zastavuje na chodbě, aby použil dezinfekci na ruce.

Co vůbec k výše zaznělému říci? Asi nejen to, že osadit školy cedulkami Gun Free Zone, tedy zakázat zde spořádaným a bezúhonným občanům vstup s jejich legální soukromou zbraní, vraždícího maniaka rozhodně nezastaví. A jen zabrání lidem se bránit v situaci, kdy je policie ještě daleko (a zde navíc, paradoxně, byla blízko – ale žel k ničemu...). Pak také o tom, že občanům po takovémto fatálním selhání bezpečnostních složek vykládat, že „oni zbraně nepotřebují, když od zajištění bezpečí je tu přece policie“, je tak nějak mimo mísu...

Prostě to, co se stalo v Texasu v té škole, je fakt až neuvěřitelné. I když se říká, že „po boji je každý generál“ (zde vlastně tedy k tomu boji ani skoro nedošlo či opravdu už pozdě), je ta sotva jen uvěřitelná a trestuhodná nečinnost tamních policistů opravdu tristní. A to nejen proto, že asi tam bezpochyby budou strážci zákona skládat přísahu, která bude asi znít podobně, jako u naší policie, tedy „že dotyčný je ochoten v rámci ochrany veřejnosti i položit svůj život“.

Pro mě je to překvapivější vše popravdě než pro jiné lidi – protože jsem nejen podobnou erudici, tedy jak se má ohledně taktiky a příslušných opatření v podobných případech, masového vraždění (zvláště pak na školách, kde jsou ohroženy životy těch nejvíce bezbranných, čili dětí) postupovat, ale i z hlediska toho, že jsme sami dle podobných metodik některé takové projekty realizovali a do praxe zaváděli.

Ukázky ZDE a ZDE:

V takovém konkrétním případě, kdy je naprosto jasné, k čemu došlo a co se děje (viz střelba a křik), má jít o co nejrychlejší „chirurgický řez“, tedy co nejbleskovější eliminaci té osoby, která tam už zjevně vraždí děti. Neodkladnost takového zásahu je pak absolutní, dokonce se v takových momentech ani neposkytuje první pomoc zraněným při postupu budovou. A to k jedinému, primárnímu cíli – toho vraždícího šílence stůj co stůj „sundat“. A každá prodlená minuta znamená další zmařené nevinné životy – proto se do takové akce musí policisté (míněno už ti první na místě) pustit  i s omezeným, nespecializovaným výcvikem, či i bez třeba balistické ochrany. Ve hře je v podobné situaci totiž mnoho. Kdy by měli riskovat své životy, když ne nyní... Ne?

Pavel Černý je elitní policejní instruktor se zkušenostmi s výukou policistů a jiných ozbrojených sil z celého světa.