„Úspěchy Norska a Švýcarska, které nejsou součástí Evropské unie, Farage argumentuje skutečně často. Farage a další příznivci brexitu však svým voličům lžou. Aplikovat norský nebo švýcarský model na Velkou Británii se nejeví příliš realisticky,“ píše Teevs a připomíná, že konkrétně Norsko již skutečně dvakrát zamítlo možnost vstoupit do Evropské unie. Nicméně země je již od roku 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru (EHP).

„Když už se ale příznivci brexitu tak často odvolávají na Norsko, měli by také zmínit, jak vysokou cenu platí Oslo za přístup k jednotnému trhu. Členské státy EHP jsou povinny platit své finanční příspěvky do Evropského fondu soudržnosti, který vyrovnává sociální rozdíly v rámci EU. Norsko se vedle toho účastní celé řady dalších programů EU a platí stejné částky jako standardní členské státy,“ upozorňuje Teevs.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

„Všichni hovoří o 850 milionech eur ročně. Když ale bereme v úvahu peníze, které v současné době Velká Británie dostává od EU, Norsko platí téměř stejnou částku na jednoho obyvatele jako Velká Británie,“ uvádí Teevs a dodává, že vedle toho musí Norsko dodržovat celou řadu směrnic. Včetně volného pohybu pracovních sil, a to bez toho, aby disponovalo volebním hlasem v institucích EU. „I kdyby Britové opustili EU a připojili se k EHP, i nadále by museli přijímat pokyny z Bruselu.“

Teevs v této souvislosti cituje ředitele Ústavu světové ekonomiky, se sídlem v německém Kielu, Dennise Snowera, podle jehož názoru by Britové ztratili svůj vliv na dění v EU a zároveň by stejně museli dodržovat všechna bruselská pravidla a nařízení. „Ekonomická iracionalita obhájců brexitu je děsivá. Odkazovat na švýcarský model je naprosto nereálné. Zastánci brexitu uvažují pouze emocionálně než na základě zjištěných skutečností,“ říká Snower.

„Švýcarsko není členem EHP, ale za posledních 25 let si vyjednalo více než 150 dvoustranných dohod s EU. Země tak těží z volného obchodu v EU, ale nikoli už třeba z finančních služeb. To by byl konkrétně pro Velkou Británii velký problém, protože finanční sektor je pro britskou ekonomiku mimořádně důležitý. Navíc Švýcarsko je neustále nuceno přijímat nová nařízení, aby byla zajištěna kompatibilita s EU. Stejně jako Norsko navíc nemá žádný vliv na dění v EU,“ argumentuje Teevs.

Podobného názoru je také odborník na evropské právo z univerzity v Basileji Stephan Breitenmoser. „Proces uzavírání dvoustranných dohod s EU je velmi obtížný. Čím konkrétnějšího tématu se dohoda týká, tím je to složitější věc. Myšlenka, že Velká Británie by dosáhla do dvou let postavení Švýcarska, je těžko představitelná,“ cituje Teevs Breitenmosera a konstatuje v závěru svého prounijního textu, že Britové nemohou mít všechno. „Když se otočí k EU politicky zády, přijdou o hospodářské výhody jednotného trhu.“