Dnešní Týden v médiích nelze začít jinak než reflexí mediálních ohlasů na projevy politiků, které jsme měli možnost vyslechnout koncem minulého a první den nového roku. „Vzal jsem si na pomoc články svého generačního druha a svého času také redakčního kolegy z Reflexu Bohumila Pečinky. To je zajímavý novinář v jistém směru podobně jako Alexandr Mitrofanov svého času. Tihle dva novináři byli vždy považováni za znalce zákulisních rejdů ve dvou podstatných stranách minulosti, a to ODS a ČSSD. Mitrofanov velmi citlivě vnímal změny v Lidovém domě, a když se stal předsedou strany Zeman, aplaudoval. Když se Zeman odporoučel a předsedou strany se stal Špidla, tak opět aplaudoval a nacházel chyby na Zemanově éře. A tak dál až v podstatě do časů zhruba tak před rokem a něco, kdy v sobě utlumil vášeň pro sociální demokracii a našel v sobě zarytého bojovníka proti Rusku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ale celá porevoluční léta to platilo, což je hodně podobné s Bohumilem Pečinkou, který se navázal na ODS. „A když byl předsedou ODS Klaus, tak z Pečinkových článků kapaly slzy sympatie a potlesk. Když se stal předsedou Topolánek, našel pochopení pro něj a spolu s ním začal nacházet chyby na Klausově éře a tak dál až po dnešního profesora Fialu. Vůči Fialovi má už přece jen jistý odstup, protože kdyby ho neměl, tak by se zřejmě vystavil velkému posměchu, neboť Fialova veřejná vystoupení už jsou za hranicí estrád, které na jeho kontě přibývají, a už to přestává být možné brát vážně. Tak jsem porovnal dva Pečinkovy články v Reflexu. Jeden se týkal Petra Pavla a druhý Andreje Babiše jako šéfa nejsilnější opoziční politické síly. Kdo sleduje Pečinkovu práci, já už přes třicet let, tak je překvapen tím, jak radikálně se Pečinka stal antipropagandistou. To bych u něj jako u člověka, který si vždy dával pozor na jazyk, nečekal,“ přiznává mediální analytik.

Hlava státu by měla být vzdálenější oficiální politice

Proto ho překvapil článek hodnotící projev Andreje Babiše, který už od titulku „Neurotické spílání o zkáze Česka. Babiš přednesl svůj novoroční projev“ zcela jasně identifikuje Pečinkův názor. „Jasně sděluje, co si máme o projevu a jeho řečníkovi myslet. Článek o Babišovi je skrytě ironický. Cituji: ‚Andrej Babiš zopakoval svůj základní příběh o kvetoucí zemi, kterou v posledních dvou letech postihla katastrofa v podobě vlády Petra Fialy‘ a tak dále. Vyčítá mu, že brutálně vydělává na svých potravinářských podnicích a jejich spjatosti s veřejnými financemi a víceméně opakuje stejné mantry, které opakují mnozí novináři už mnoho měsíců, že Babiš je v politice jen kvůli Agrofertu, což pravda není. Má pravdu v tom, že některé Babišovy výroky nelze brát příliš vážně, speciálně jeho stávající boj proti Green Dealu, neboť jako předseda vlády mohl právě on Green Deal zastavit vetem při rozhodování v unijních orgánech, což se nestalo,“ uznává Petr Žantovský.

Ale to je asi tak jediná věc, ve které by dal Pečinkovi za pravdu, jinak ten zbytek textu není dle něj Pečinkovy novinářské prestiže hoden. „Článek o projevu prezidenta Pavla mě zaskočil z vícero důvodů. Jednak bych očekával od Pečinky trochu větší odstup vůči prezidentovi, který sice – pravda – je marketinkovým produktem sil, které řídí naší stoosmičkovou koalici a určují politiku naší země od voleb v roce 2021, nicméně hlava státu by měla být poněkud vzdálenější té oficiální politice tak, jak ostatně byli i předchozí prezidenti. Vzpomeňme si, jak si Václav Havel velmi dal záležet na tom, že nepodepíše každou věc, kterou mu předloží jakákoli vláda, že není kladeč věnců a podpisovač zákonů, a posiloval svůj kredit a neformální pravomoc o nějaké své iniciace a inspirace. V podobném duchu pokračovali i Klaus a Zeman,“ připomíná mediální odborník.