Podle nizozemského architekta by mohl mezi Afrikou a Evropou vzniknout veliký ostrov, jenž by byl vlastně samostatným státem s vlastní ústavou a vládou a žili by na něm jen uprchlíci, kteří by se toužili dostat dál do Evropy. Po pěti letech života na ostrově by k tomu dostali možnost.

„Byl by to městský stát podobně jako San Marino nebo Monako. Nájem z ostrova by vybíralo Tunisko s Itálií. EU by platila nájem po prvních 25 let. Po této době Deutinger předpokládá, že ostrov bude ekonomicky soběstačný. Ostrov by nebyl součástí Schengenu nebo eurozóny. Byl by to samostatný stát,“ píše deník. V první fázi by mělo jít o 150 tisíc usídlených občanů.

Celý text v angličtině zde.

Lidé žijící na tomto ostrově by nebyli uprchlíky, byly by občany samostatného státu, v němž by pracovali. Po uplynutí určité doby – již zmíněných pěti let – by mohli odjet do Evropy.  Díky tomuto ostrovu by klesl počet úmrtí ve Středozemním moři. Právě smrt uprchlíků na podivných plavidlech a rozbouřených vodách prý Nizozemce vedla k myšlence založení tohoto ostrova.

Určujícím kritériem bude zaměstnání občanů ostrova. Na ostrově bude moci žít každý, kdo zde najde práci. Zpočátku půjde o budování infrastruktury, stavbu domů a tak podobně. Najednou by ostrov mohlo obývat až půl milionu lidí, ale ve skutečnosti by jich mohlo být i víc. Limitující budou jen velikost ostrova, kterou bude možné zvětšit, a zaměstnání pro lidi zde žijící.