Doba covidová podle ní také zatřásla i s mediální scénou. Podle ní to bylo náročné období stejně jako v době migrační krize. Na jedné straně prý stojí dezinformační informace, které dělají různé weby a lidi cíleně, a na druhé straně jsou chyby, které děláme každý. Vždycky když se děje něco mimořádného, snažíme se zorientovat v kvantu informací, nejsme epidemiologové ani virologové, řekla na adresu novinářů. „Tahle epidemická krize tady nebyla za našich životů. I pro tu novinařinu to bylo něco jiného,“ uvedla s tím, že první vlna byla spíše o politicích, kteří se vyjadřují ke covidu, a bylo méně expertních názorů. Podle ní právě to nás odlišovalo od jiných západních zemí, kde politici neměli takovou exhibici, myslí si novinářka.

Otázka další zní, zda dostávaly prostor i tzv. protistrany. Podle ní tohle není cesta, dávat prostor oběma stranám. Úkolem novináře je poskytnout čtenáři či divákovi porozumění a zorientování, nikoliv dva názory, a ať si vybere sám. RRTV nedávno obeslala dotaz, zda dávali prostor i druhé straně. „My jsme odpověděli ne, nedělali jsme rubriku očkování pro a proti,“ vysvětlila s tím, že ji samotný dotaz překvapil.

Zajímavé také je, že i když je o někom zřejmé, že šíří dezinformace, tak jsou i přesto opakovaně zváni do konfrontačních rozhovorů. „Je to o přitahování pozornosti. My to v České televizi neděláme,“ zdůraznila a dodala, že ta média, která to dělají, to nedělají správně. Vzdělávat lidi, aby se v tom dokázali zorientovat, to by podle ní mělo být cílem. „Doba není snadná pro zorientování, je těžká i pro nás, novináře,“ dodává. Lidé strašně rádi používají argumenty, které podporují ty jejich světonázory, a dále neřeší, jestli je to pravda, varovala. Sociální sítě pak mají zásadní vliv, myslí si.