Kalina v rozhovoru shrnul, co vlastně na místě shořelo, a podotkl, že to mohlo postihnout i cennější části stavby. „Mohly se zřítit i další klenby. Teoreticky se mohla zřítit i některá z těch velkých prosklených stěn, třeba jedno z průčelí příčné lodi. To by pak byla skutečná katastrofa,“ dodal Kalina. 

Původní text ZDE

„V létě 1989, když se opravoval pražský Belvedér, byl následující scénář: klempíři, co pracovali na opravě střechy, šli domů, na cosi pozapomněli… A už to jelo. Požáru padl za oběť kus měděné krytiny a část bednění renesančního krovu. Pokud vím, nešlo o úmysl, ale o neopatrnost. Pokud ale šlo o neopatrnost a zanedbání i v Paříži, pak to opravdu nechápu,“ poznamenal dále k požáru Kalina.

„Jak je možné, že na jedné z největších a nejznámějších staveb v Paříži nepřijali opatření, která by takové situaci předešla? K čemu nám jsou veškeré výdobytky techniky a pracovních technologií? Srovnejme nároky na bezpečnost práce před třiceti lety a dnes. Máme tisíce norem na všechno možné a jak je vidět, ve výsledku jsou k ničemu. Stejně jako všechna ta úžasná technika, kterou disponujeme. Ale nemůžeme předbíhat,“ uzavřel v závěru Kalina s tím, že příčiny se budou jistě ještě dlouho vyšetřovat.