V úvodu rozhovoru prozradil, že na lidi působí jako „zlej“, i když ve skutečnosti není. Ověřil si to znovu, když poskytl rozhovor České televizi a přišel na to, že se ho pracovnice České televize bojí. „To je tím, že když si někoho nepustím až příliš k tělu, tak jsem opravdu ‚trošku svůj a trošku zlej‘. Ale ve skutečnosti nejsem. Ale pak, když jsem ji k tělu připustil, samozřejmě v uvozovkách, se úplně rozzářila a říkala: Jé, vy jste úplně normální! A já říkám: To jo, takový to je,“ prozradil. „Já bych mohl mít, jak mají indiáni přezdívky, tak já bych mohl mít Jarda Kmenta ‚medvídek‘,“doplnil.

Poté věnoval pozornost případu střelby na podnikatele Ivana Lhotského, který v minulosti sponzoroval ČSSD. V roce 1999 se po tomto podnikateli střílelo a Kmenta nepochybuje o tom, že to mělo spojitost s tehdy nejsilnější vládní stranu – s ČSSD vedenou dnešním prezidentem Milošem Zemanem. Tento případ ale bude za pár dní promlčen a střelce se pravděpodobně nikdy nepodaří najít. A to je podle Kmenty velmi špatný signál pro českou demokracii.

„Vražda je nejhorší věc, co se může stát, a když ji stát nedokáže objasnit, tak si myslím, že je to hrozně špatný signál o fungování státních složek a vůbec celého demokratického systému,“ varoval novinář.

• Celý rozhovor naleznete zde

Prozradil také, že byl párkrát vystaven politickému tlaku, politici mu hrozili žalobou. V takové chvíli je prý důležité mít dobrého šéfa, který se za vás postaví a který dá novináři čas, aby dokončil práci na kauze. I když je to kauza nepohodlná momentálně vládnoucím politikům. Avšak nejen před politiky by se měl mít novinář na pozoru. Různé zdroje prý novinářům sdělují různé informace a novinář musí vědět, proč konkrétní člověk prozrazuje konkrétní informace, co ho k tomu vede. V maximální možné míře tak novinář eliminuje možnost, že někomu skočí na špek, na nějakou dezinformaci.

Každý novinář prý musí počítat i s tím, že proti němu vystartují PR specialisté, kteří budou politika, jenž jim platí, ze všech sil hájit. Jak přesně?

„Pracoval jsem třeba na velké kauze, která mířila k možné korupci v případu hledání obnovy leteckých stíhaček v České republice. O to se ucházely americké firmy, které zastupovaly F-16 a F-18, a ty se mezi sebou tloukly. Z téhle vřavy vznikly docela zajímavé vazby na politiky. Tehdy jedna firma měla velmi dobré vazby přímo na vedoucího kanceláře premiéra Václava Klause, kterým byl tehdy Luděk Vychodil. A my, jak jsme to mapovali, tak jsme po tom šli a klíčové bylo zjistit, co Vychodil dělá v té akci nebo akcích. Velmi dobře jsme to zmapovali a najednou, když jsme to finalizovali, asi tři dny před tím, než jsme to chtěli pustit do novin, se informace z té kauzy, z našeho snažení, v podstatě díky tomu, jak to ti piáristi odsledovali zase od nás, vypouštěli mlhu v jiných médiích,“ dal příklad Kmenta.