Reportér Respektu Tomáš Lindner procestoval kus světa a zachytil řadu problémů, s nimiž se planeta potýká. Jedním z nich je i masová migrace. Novinář v rozhovoru pro Hate Free Culture poznamenal, že migrace v rámci Afriky je mnohem masovější než migrace lidí z Afriky do EU. A i když s sebou tato migrace nese problémy, Německo jako největší příjemce uprchlíků tuto situaci zvládá. Vůbec prý není pravda, že by se Německo hroutilo, jak naznačují některá česká média.

„(Německo) Zjišťuje, že uprchlíci jsou prostě lidé jako všichni ostatní. Přišli uprchlíci pracovití i líni, slušní i zlí, vzdělaní i zcela nevzdělaní. Mnozí idealisté poznávají, že integrace tolika nových obyvatel potrvá déle, než si mysleli. Na druhou stranu má člověk z českých médií občas pocit, že se Německo kvůli uprchlíkům skoro hroutí. To samozřejmě není pravda: objevují se problémy, občas i konkrétní tragédie v podobě znásilnění nebo vraždy spáchané žadatelem o azyl, ale celkově se život dramaticky nezměnil. Stovky tisíc uprchlíků se mimo pozornost médií učí jazyk, hledají práci a přátele. Angela Merkel ale už v roce 2015 říkala, že zemi čeká úkol srovnatelný se sjednocením Německa a integrace tedy potrvá velmi dlouho. Ona podle mého soudu naivní nebyla,“ podotkl Lindner.

• Celý rozhovor naleznete zde

Jeden z průzkumů navíc ukázal, že 71 procent německé společnosti vnímá migranty a uprchlíky coby součást německé společnosti. Lindner to považuje za pozitivní. Jistěže integrace mnoha migrantů do německé společnosti nebude snadná, zvlášť když nacházejí bydlení v místech, kde již žijí přistěhovalci a kde se nachází školy menší kvality než v jiných částech Německa, ale novinář věří, že to Německo i tak zvládne.

„Na většinu dnešních problémů při integraci uprchlíků se zadělávalo v minulosti, v poslední čtvrtině 20. století. Tehdy vznikaly převážně přistěhovalecké čtvrti některých měst a zadělávalo se na dnešní problémy. Do počátku nového milénia se o integraci starších generací uprchlíků a tzv. gastarbeiterů západoevropské státy prakticky nestaraly – například Německo začalo vážně řešit integraci až během rudozelené vlády na počátku tisíciletí, Rakousko až po nástupu současného kancléře Kurze na post státního sekretáře pro migraci. Problémy tedy nejsou věcí roku 2015. Obávám se, že žádný dokonalý model na úrovni států nenajdeme. Relativně dobře se integrace daří v Bavorsku, které dokáže migranty dobře zapojit do škol a zaměstnání. Daří se lépe městům, které uměly chytrou, řízenou bytovou politikou zabránit vzniku větších přistěhovaleckých lokalit, třeba ve Stuttgartu, jakkoli i tam problémové místo najdete,“ pokračoval novinář.

Odpovědní evropští politici by se proto měli zamyslet nad tím, jak na jedné straně omezit nelegální migraci, ale současně by měli uvažovat o tom, jak otevřít nové legální cesty těm Afričanům, kteří chtějí v Evropě studovat nebo po omezenou dobu pracovat. Evropa by měla v Africe více investovat a více s tímto kontinentem spolupracovat.

 O tématu migrace by mělo racionálně začít uvažovat i Česko, protože se nás toto téma týká stejně, jako se týká dalších států EU.

„Nebudu rozebírat všechny iracionální body české debaty: hoaxy na internetu, hysterické titulní stránky Mladé fronty, bizarní prohlášení mnoha politiků Okamurou počínaje. Racionální je každopádně povědomí, že integrace není nic snadného a levného. Obnáší hodně úsilí nejen imigrantů, ale i evropské společnosti. Co mi hodně vadí je fakt, že skoro každý má na migraci, uprchlíky, merkelovskou politiku… strašně silný a sebevědomý, vesměs negativní názor. A současně se velmi málo zajímají o konstruktivní debatu o možných způsobech dlouhodobého řešení, tedy nastavení evropské migrační politiky nebo vztahů mezi EU a Afrikou. Vidím také velmi malý zájem o hlubší poznání reality na místě, odkud uprchlíci i ekonomičtí migranti utíkají, nebo o lepší poznání reality multikulturního soužití na Západě,“ uzavřel publicista.