Bohumil Doležal v knize Náš Václav Havel poznamenává, že první český prezident měl zásluhy na rozvoji české demokracie, ale vnesl do politiky také problémy. Úryvek z knihy uveřejnil server Svobodné fórum Pavla Šafra. S Václavem Havlem se prý Doležal dostal do sporu už v létě roku 1989.

„Do konfliktu s Havlem jsme se dostali záhy. V létě roku ‘89 jsme chtěli, aby se udělala demonstrace k 21. srpnu. A vedení Charty v čele s Havlem proti tomu velmi tvrdě vystoupilo ve Svobodné Evropě. Argumentovali, že hrozí krveprolití. Ona sice pak nějaká demonstrace byla, ale jak vypadala, nevím, protože jsem byl pochopitelně celou dobu za mřížemi. Ale byla taková slabší, než by být mohla,“ posteskl si politolog.

Havlovi vyčítá především to, jak se před rokem 1989 vyhýbal čemukoli, co mohlo připomínat politickou stranu či politický program. Lidé kolem něho mluvili hlavně o lidských právech, ale s tím si nemohl vystačit. Tady Doležal ocenil bývalé komunisty, kteří později spolupracovali s disentem, protože ti chápali nutnost formulace nějakého politického programu. Havel místo toho zvolil cestu nepolitického Občanského fóra, které podle Doležala skončilo neslavně.

Celý komentář najdete zde

„Václav Klaus prostě celý okresní aparát privatizoval a udělal z něho ODS. To byl slavný závěr Občanského fóra. Mimo jiné i proto pak byla pluralita hrozným způsobem deformovaná. A my jsme se v Listopadu prostě neprosadili. Vliv na to měla nepřízeň Václava Havla, ale nejsme v tom úplně nevinně, mohli jsme udělat víc. Byl jsem pro politické angažmá, ale nikdy v životě bych se nechtěl podílet na činnosti politické strany, protože na to nemám. A také mě to nebaví. Tenkrát byla taková doba, když každý měl dojem, že to musí dělat. Vývoj v roce ‘89 na mě působil hodně demotivačně. Snažili jsme se dál existovat, ale nakonec jsme se definovali jako Liberálně demokratická strana (LDS). Měli jsme vztahy s německou stranou FDP, ale na spolupráci s nimi si brousili zuby také v Občanském hnutí. Oni byli pro Němce daleko atraktivnější, protože to byli ministři a předsedové a místopředsedové Federálního shromáždění. Němcům to učarovalo, ze zlomyslnosti musím konstatovat, že když šlo pak OH do voleb v roce 1992, dostalo finanční podporu od ‚německých liberálů‘, strany v SRN politické strany v zahraničí pochopitelně podporovat nesmějí. OH se nakonec nedostalo do parlamentu a podpora nebyla k ničemu. A LDS přestala existovat, tedy odumírala od roku ‘92,“ popsal Doležal.

Politické strany je třeba hlídat, aby toho moc nemohly

Po roce 1989 spolupracoval Doležal s Václavem Klausem, ale postupně se od něj odkláněl, jelikož měl nějaký pocit, že se politika ubírá nežádoucím směrem. Dostal se tak k tomu, že kritizoval jak Václava Havla, tak Václava Kause. Od počátku prý navíc viděl, že mezi Havlem a Klausem nastanou rozbroje.

„Konflikt byl už od začátku, ale já jsem to měl jednoduché, protože se vlastně odehrával v oblastech, ve kterých se moje přesvědčení a program LDS shodovaly s programem ODS. Proti nám stála představa, že politické strany jsou něco, co je potřeba vyvážit, hlídat a nad čím je třeba mít kontrolu, aby se jim pokud možno zabránilo cokoli rozumného dělat. To přeháním, takhle to nebylo nikdy formulované, ale jakási nedůvěra k politickému stranictví tam byla od začátku. Václav Klaus si to nemyslel, ale je pravda, že představy ODS zase byly omezené v tom, že strany vnímaly jako pouhý prostředek politické manipulace,“ pokračoval v popisu situace politolog.

„Tady vznikla taková představa, že jsou tu dva protichůdné póly. Klaus a Havel – a člověk si má mezi nimi vybrat. Cítím to úplně jinak, jsou to dvě stanoviska, obě chybná. Teď to hodně přeháním. Oni mají jeden vůči druhému v něčem pravdu, ale v zásadě to nejsou rozumné alternativy politického vývoje. Představa, že si tady budeme volit mezi Havlem a Klausem, je strašidelná. Tady byly proti sobě postavené dva chybné názory. To je základ naší dnešní politické krize. Bylo třeba proti nim postavit jiný, lepší názor. Snažil jsem se, asi mne nebylo dost slyšet,“ posteskl si.

U Klauise ocenil důraz na politický systém v naší zemi, zatímco u Havla vítal především prozápadní orientaci. Tu prý mívali Havel a Klaus společnou, ale Klaus na Západ stále více zapomínal.