„Nestačí být nejlepší v regionu. Musíme se měřit s nejlepšími na světě,“ říká emeritní rektor zlínské univerzity

Jak se dnes vede emeritnímu rektorovi, který stál u zrodu nejmladší univerzity v České republice? Chybí vám aktivní působení v akademickém světě, nebo jste rád, že už nejste v první linii a můžete se věnovat výzkumu?

Aktivní působení v českém administrativním univerzitním prostředí mi nechybí. Infrastruktura většiny univerzit se zlepšila, ale dlouhodobé problémy s financováním a byrokracií zůstaly. Noví rektoři se stále potýkají se stejnými problémy jako jejich předchůdci, je to začarovaný kruh, ze kterého se nedá vystoupit. Ztrácet čas v takovém prostředí mne neláká. Naopak mne stále fascinují některé zahraniční univerzity, které se dokáží probojovat do excelentní úrovně. S těmito univerzitami naopak stále rád spolupracuji.

Jaké to vlastně bylo prosadit vznik nové univerzity právě ve Zlíně? S jakými největšími překážkami jste se tehdy museli vypořádat? Byli lidé z jiných vysokých škol tomuto projektu nakloněni, nebo jste spíš bojovali proti odporu?

Popravdě řečeno, vůbec jsem netušil, že vznik univerzity bude tak komplikovaný. Proces vzniku trval 7 let intenzivní práce s nejistým výsledkem do poslední chvíle. Od počáteční nedůvěry ke vzniku univerzity až po neskutečné nadšení zaměstnanců a studentů nové univerzity, ale také mnoha lidí z našeho regionu, kteří si myšlenku univerzity vzali za svou. Musím také ocenit tehdejší spolupracovníky VUT, kteří samozřejmě nebyli nadšení z vyčlenění zlínské části od VUT, ale respektovali naše přání vydat se po vlastní cestě. Za tento postoj si brněnských kolegů velice vážím.

Co vás osobně během těch let na pozici rektora nejvíce překvapilo – ať už pozitivně, nebo negativně?

Určitě by se daly najít některé nepříjemnosti, na které se rychle zapomíná, pokud jsou překryty pozitivními příběhy. A těch bylo hodně. Vznik nových fakult, výzkumných center, nových objektů, nebo akreditace studijních programů vždy znamenaly skokovou změnu v životě univerzity. Každý rok jsme měli nějakou přelomovou událost, která posunula univerzitu v jejím vývoji.

Když zavzpomínáte na historii UTB, jaké byly podle vás její nejvýznamnější milníky? Byly momenty, kdy jste si říkal, že univerzita stojí na křižovatce a rozhodnutí v té chvíli určí její budoucnost?

Byl jen jeden klíčový moment, který umožnil vznik univerzity. Podpis prezidenta republiky Václava Havla pod zákon o vzniku Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Dosažení tohoto cíle předcházelo několik stovek důležitých dílčích úkolů, které bylo třeba v průběhu 7 let postupně plnit. Po jejím vzniku se již jednalo o boj na mnoha frontách, protože bylo třeba budovat strategické rozvojové směry s příslušnou infrastrukturou.

Založení univerzity nebylo jen administrativním aktem – byla to změna pro celý region. Co to znamenalo pro Zlínský kraj a jak se vnímání univerzity mezi veřejností vyvíjelo?

Administrativní slavnostní akt trval jeden den. Všichni měli velká očekávání, která nebyla v té době splnitelná. Nicméně postupně vznikaly nové vzdělávací obory, o které měl region zájem. Některé směry se podařilo vybudovat, některé ne. Podařilo se akreditovat např. zdravotnické, pedagogické, jazykové, potravinářské, marketingové, logistické a další vzdělávací obory. Některé oblasti se transformovaly do podoby, kterou požaduje současný pracovní trh, např. informatika a kosmetika. Další oblasti se nepodařilo realizovat, přestože pracovní trh zájem měl, např. strojírenství, právo nebo hudba. Některé obory byly dokonce ukončeny pro nezájem pracovního trhu, například kožedělná technologie a gumárenství.

Zlínský kraj vnímá univerzitu jako instituci přínosnou pro rozvoj regionu, ale má vyšší očekávání, než univerzita dokáže naplnit. To je v podstatě dobře, protože tím vzniká tlak na další rozvoj univerzity. Současné vedení kraje má mimořádný zájem o rozvoj regionu, a v tomto rozvoji má univerzita hrát klíčovou úlohu. Taková nabídka se samozřejmě nedá odmítnout.

Umístění univerzity do centra Zlína mělo v době jejího vzniku zcela určitě svůj význam. Centrum ožilo, studenti potřebovali někde bydlet a také se někde potkávat. Vytvořil se systém privátních ubytovatelů i restaurací vyhledávaných studenty univerzity. Ve městě i regionu se zvýšila zaměstnanost, což podpořilo příjem do městského rozpočtu. Dnes vzniká akutní potřeba začít budovat další kampus.

UTB vznikla na základech Fakulty technologické, která měla vždy silnou tradici. Daří se na tento historický odkaz navazovat i dnes, nebo se univerzita postupně vzdaluje od svých technických kořenů?

To je pravda, na Fakultě technologické vznikaly nejprve ústavy, které byly po určité době povýšeny na instituty a ty byly akreditovány na dnešní fakulty. Fakulta byla původně zaměřena na přípravu odborníků pro obuvnický, plastikářský a gumárenský průmysl, který byl v minulosti velmi atraktivní. V dnešní době je patrný útlum v obuvnickém průmyslu, a polymerní materiály čelí environmentálním tlakům. Fakulta na tyto změny reagovala zavedením nových studijních oborů. Absolventi současných studijních programů mají stále velmi dobrou uplatnitelnost a jsou pracovním trhem žádáni.

Velmi smutná situace nastala v rámci evropského obuvnického průmyslu, který byl z velké části přemístěn do asijských zemí. V obuvi chodíme stále, a není proto důvod obuvnictví opouštět. Snad každý dnes již ví, že chození ve špatné obuvi se dříve či později projeví na zdraví. Proto je lokální výroba individuální obuvi důležitá, zejména u dětské a seniorské populace.

Jméno obuvníka Tomáše Bati má ve světě stále dobrý zvuk, a to, že je spjato s názvem univerzity, nás vybízí k tomu, abychom pokračovali v obuvnickém výzkumu a vzdělávání.

Přestože je UTB stále ještě mladou institucí, dá se už dnes mluvit o tom, že má zásadní vliv na rozvoj regionu? Nečekali jste, že ten vliv bude ještě větší?

Univerzity jsou dlouhověké instituce, které se rozvíjejí nebo upadají podle toho v jakém prostředí žijí.

Jsou tři úrovně, kde se projevuje vliv univerzity na okolí.

Regionální propojení je v případě UTB velmi intenzivní, jsou zde přímá ekonomická i sociální témata. V podstatě má UTB v regionu monopolní postavení.

Na národní úrovni je situace trochu horší. Podílíme se necelými 3 procenty na vysokoškolském vzdělávacím trhu a na výzkumném trhu méně než 2 procenty. Vzdělávací trh je dlouhodobě regulován a je jen malá pravděpodobnost, že se podaří navýšit počet českých studentů dotovaných státem. Také financování výzkumu je komplikované, o podporu se většinou soutěží, což vytváří konkurenční prostředí. Naše kapacity na excelentní úrovni se navyšují, ale nejsou na úrovni, kterou bychom potřebovali.

Nejmenší vliv máme na mezinárodní úrovni. Podíl zahraničních studentů a zaměstnanců bude třeba zvýšit tak, aby se zlepšila relace mezi českým a mezinárodním prostředí. Potřebujeme více zahraničních studentů i projektů.

Říká se, že Ostrava a Zlín mají z českých univerzit do Prahy nejdál. Je to pro UTB jen nevýhoda, nebo si naopak vytvořila vlastní unikátní postavení a nemusí se tolik podřizovat pražské akademické politice?

Určitě bychom rádi měli vlastní unikátní postavení. Zatím podléháme státní administrativě, které respektuje práva starších a silnějších univerzit. Rozdělení univerzit do nynějších kategorií není dlouhodobě udržitelné, protože potlačuje rozvoj regionálních univerzit. Osobně se domnívám, že české univerzity mají mít stejné podmínky pro další rozvoj.

Ve veřejném prostoru se v posledních měsících mluví o výrazném navýšení kapacity studentů až na 20 000. Je to reálné? A hlavně – má Zlín a UTB vůbec kde takové množství studentů získat?

Je to původní vize, která byla definována při zakládání univerzity. Pokud se nějaká univerzita našeho typu chce pohybovat na mezinárodní úrovni, je takový objem žádoucí.

Současné vedení naší univerzity klade příliš velký důraz na aktivity omezené pouze na region, což do budoucna nevidím jako rozumné. Naopak se domnívám, že region potřebuje přesah, tedy vtáhnout excelentní absolventy i projekty do regionu. Za chybný rovněž považuji názor, že regionální pracovní trh nepožaduje excelenci, a proto o ni nemusíme usilovat.

Argument, že český vzdělávací trh je limitován populačním vývojem, je pravdivý. Z tohoto důvodu je nutné se zaměřit na mezinárodní vzdělávací trh. Univerzita musí zajistit odpovídající mezinárodní infrastrukturu, a to není úkol pro jedno funkční období rektora. Taková dlouhodobá vize kontinuálně přechází z jednoho rektora na druhého. Univerzita je totiž vzdělávací chrám, a jak je známo, nejlepší chrámy se stavěly po několik generací.

Co by podle vás měla UTB udělat, aby se stala atraktivní pro studenty, ale také kvalitní pedagogy a vědce i v mezinárodním měřítku?

Zjednodušeně řečeno, potřebujeme vytvořit atraktivní prostředí pro studenty, pedagogy a vědce. Atraktivní prostředí znamená kvalitní podmínky pro přípravu studentů na jejich budoucnost. Jedná se o dlouhodobý proces. Nebude stačit být nejlepší v regionu, musíme se porovnávat s těmi nejlepšími ve světě. To srovnání doslova bolí, ale je potřebné. Z mých zkušeností vím, že kvalitní studenti si nejvíce cení vzdělání, které jim bude garantovat bezproblémové umístění na vyspělém mezinárodním trhu práce. Další aktivity, které jim univerzita může nabídnout, jsou vítány, ale nemají v jejich životě prioritu.

Velkou podporu získává UTB nově také od Zlínského kraje, který přispěl 200 miliony korun na výstavbu nové budovy pro Fakultu technologickou. To jsou asi dobré zprávy, souhlasíte? Ale nesupluje zde kraj tak trochu roli samotné univerzity či státu?

Kraje nemají povinnost starat se o své univerzity. Pokud to udělají, jedná se o mimořádnou záležitost. Zlínský kraj považuje univerzitu za klíčového partnera pro svůj rozvoj, a proto významně podpořil tuto zásadní investiční akci. Obvykle se očekává, že si univerzity dokáží poradit samy v rámci investičních projektů podporovaných naším ministerstvem a také svou spoluúčastí. Univerzita by tuto podporu v žádném případě neměla chápat jako samozřejmost, protože Zlínský kraj má dost jiných povinnosti vůči svým voličům.

Zlínský kraj sice UTB podporuje, ale nemůže se stát, že z UTB bude „regionální škola“, která bude především vzdělávat místní studenty, ale ztratí přesah? Jak vyvažovat regionální a celonárodní roli univerzity?

Tak to je úplně špatná úvaha, která naznačuje, že regionální pracovní trh nepotřebuje kvalitní absolventy. Pokud některé univerzity posílají na pracovní trh nepřipravené absolventy, nemá region šanci se změnit. Kvalitní univerzity, popř. fakulty, mají nejlepší studenty, nekvalitní fakulty se musí smířit s méně kvalitními studenty. U nás máme několik studijních programů, jejichž absolventi mohou nastoupit kdekoliv na světě. Na straně druhé máme i hodně absolventů, kteří nastupují na místní pracovní trh, který na své zaměstnance zatím neklade tak vysoké požadavky. Cílem tedy musí být, že všichni absolventi budou schopni pracovat v mezinárodním prostředí a tím budou zkvalitňovat místní pracovní trh.

Co je podle vás nejdůležitější k tomu, aby se univerzitě dařilo udržovat a rozvíjet svoji prestiž v globální konkurenci? Stačí investice do výzkumu a kvalitních akademických pracovníků, nebo dnes vítězí ten, kdo má nejlepší marketing?

Podle mne je vůbec nejdůležitější mít dostatek spolupracovníků, kteří se umí pohybovat v globálním prostoru. Kvalitní marketing vytváří pozitivní náhled, ale je to běh na krátkou trať. Statistika výkonnosti univerzit je pro nás často velmi nepříjemné zrcadlo o skutečném postavení. Máme zoufale málo zaměstnanců, kteří se dají označit za globální. Máme dva pracovníky, kteří patří do kategorie světový lídr v oblasti materiálových věd. Na straně druhé, máme hodně mladých a nadějných spolupracovníků, kteří jsou schopni se prosadit za předpokladu, že jim vytvoříme vhodné podmínky.

Jak si v tomto ohledu podle vás dnes stojí UTB? Stagnuje, nebo se rozvíjí tak, jak byste si přál? Jsou nějaké oblasti, kde univerzita zaspala?

Všechny univerzity se rozvíjejí. Pokud se chceme posunout v hodnocení do vyšších pozic, musíme se rozvíjet rychleji než ostatní univerzity. Nestačí se tedy rozvíjet stejným tempem jako ostatní. V současné době spíše stagnujeme, a to je opravdu škoda, protože příležitosti stále máme.

Univerzity dnes čelí velkému tlaku na „masovost“, tedy nabírat co nejvíc studentů. Není to ale na úkor kvality? Máte obavy, že se i UTB vydá tímto směrem?

Univerzity se přizpůsobují vládní politice a dostupným finančním tokům. Rozdíly mezi vzdělávací a výzkumnou úrovní v bakalářských a magisterských segmentech bývají až nepříjemně značné. Naopak v doktorských programech, kde převažuje individuální přístup, jsou patrné nadprůměrné výsledky. V doktorských programech se navíc propojují vzdělávací a výzkumné finanční toky, což se výrazně projevuje na kvalitě absolventů doktorských studijních programů.

Pracovní trh má měnící se požadavky na absolventy univerzit, na které univerzity zpravidla dobře reagují.

Vidíte nějaká slabá místa UTB, o kterých se veřejně moc nemluví? Například ve strategickém směřování nebo ve vztazích mezi fakultami?

Máte pravdu, o slabých místech se prakticky nemluví. Máme velmi kvalitní marketing, který dokáže oslnit veřejnost skvělými zprávami, což je pro obecnou reputaci univerzity dobře. V pragmatickém pojetí se systém rozvíjí nebo zaniká. Přestat se rozvíjet znamená, že začíná proces zanikání. Proto si myslím, že se nelze spokojit s tím co máme.

Z mého pohledu se vedení univerzity příliš věnuje provozním problémům, více než je zdrávo. Dlouhodobé strategické vize nejsou definovány, anebo jsou formulovány tak, že je důležité udržovat univerzitu v dobré kondici na stávající úrovni.

Univerzita Tomáše Bati měla vždy blízko k průmyslu a inovacím. Nehrozí, že se ale kvůli tlaku na vědu a granty začne vzdalovat praxi? Jak najít rovnováhu mezi akademickou excelencí a praktickou uplatnitelností absolventů?

Jsem zastáncem názoru, že výzkum musí vykazovat nějakou užitečnost. Tlak na vědu a granty rozšiřuje možnosti uplatnitelnosti absolventů, zejména v excelentních segmentech pracovního trhu. Příkladem nám mohou být zahraniční absolventi, kteří jsou ochotni se za excelentní prací stěhovat. U nás dost často vidíme, že nadaný absolvent zůstane v regionu jen proto, že zde má zázemí. Věda s praxí musí být propojeny, protože jinak nemá smysl vědu financovat. Pokud se nedaří propojování, je vhodné si vzpomenout, že výsledek vědy se nejlépe uplatní, pokud je na správném místě ve správné době.

Co by podle vás univerzita dnes potřebovala nejvíce, aby se mohla dívat s jasnou perspektivou do budoucnosti? Je to otázka peněz, vizí, nebo lidí?

Na to je jednoduchá odpověď. Univerzita potřebuje větší počet schopných spolupracovníků, kteří budou naplňovat vizi mezinárodní výzkumné univerzity a budou schopni zajištovat finanční prosperitu. Aby však tito pracovníci byli úspěšní, musí jim univerzita vytvořit kvalitní podmínky. Nejlepší univerzity lákají nejkvalitnější pedagogy a vědce. Tito „kvalitní“ lidé přirozeně indukují růsty kvality ve vzdělávání či výzkumu ve svém okolí. Naše univerzita se sice geograficky nachází v menším regionu, ale to rozhodně neznamená, že musí mít pouze regionální charakter.

Když si představíte UTB za dalších 25 let, co vidíte? Jaká by měla být univerzita, aby byla považována za úspěšnou a respektovanou instituci?

Vše se bude odvíjet od kvality vedení univerzity. Neočekávám, že se univerzita stane součásti nějaké jiné univerzity v rámci vytváření větších konkurenceschopných celků. Tato situace může nastat, pokud UTB ztratí konkurenceschopnost na národní úrovni. Samozřejmě, veřejné diskuze o snížení počtu krajů nemají daleko k návrhu na snížení počtu univerzit ve variantě, že slabé univerzity se přidají k těm silnějším.

Z tohoto důvodu musí vedení univerzity usilovat o dynamický rozvoj, který každým rokem zlepší mezinárodní pozici UTB. Toho lze dosáhnout změnou strategie chování, aktualizaci systému vzdělávání a tam, kde to bude možné, i posílit propojení vzdělávacího procesu s aktuálními vědeckými poznatky i s praxí. Příkladem může být např. výzkumně vzdělávací univerzitní kampus propojený s praxí na úrovni do 10 tisíc studentů ve všech úrovních studia včetně kurzů celoživotního vzdělávání a se silným zastoupením zahraničních studentů samoplátců.

A když se podíváte zpět na svou akademickou dráhu, je něco, co byste udělal jinak? Nějaké rozhodnutí, které vás dodnes mrzí, nebo naopak něco, na co jste opravdu hrdý?

Musím vás zklamat, já se ještě zpátky nedívám, protože stále vidím nové skvělé příležitosti, které nelze neuchopit. Doufám, že se ještě podaří založit několik nových výzkumných center nebo výzkumných fakult, a také doufám, že se brzy vydáme po cestě směřující k mezinárodní excelenci.