„V Česku jsou dost velké rozdíly mezi mládím a stářím. Ti dříve narození mají většinou sklony k nostalgii po bývalém režimu. Některým se totiž nedaří moc dobře. Mladí lidé mají spousty možností, jak se realizovat. Podle mě je tady taky hodně korupce a závisti. Kamarádíčci si přihrávají kšefty a tak to funguje,“ říká Gordon MacIntosh, mohutný Skot, který žije již osmnáct let v Česku. A tady je jeho „story“...

Koronavirová agónie

„Myslel jsem si, že chcípnu,“ říká. Sedíme v jeho domku na okraji Krnova, který si pořídil s manželkou. Kolem běhá jejich dcerka. Na tátu mluví anglicky, na mámu česky. Otec Gordon otevře Nachmelenou opici, výrobek zdejšího pivovaru s mottem – „Člověk je z opice a po pivu je nachmelený…“ – a začne povídat. Sám si nenaleje, ještě mu není moc dobře, ale návštěvu je třeba pohostit.

„Byl jsem rád, že jsem si to odkroutil v Praze. Nechtěl bych do stejných stavů dostat moje holky, proto jsem do Krnova přijel, až když bylo po všem. Přišlo to na mě ke konci loňského roku, ale nedokážu upřímně říct, jak jsem to chytil. Mohlo se to stát při setkání s přáteli anebo v přeplněné městské hromadné dopravě. Bylo mi blbě, měl jsem lehký kašel, šel na test. Samozřejmě pozitivní. A pak jsem zmizel ze života. Nemohl jsem skoro dýchat, špatně viděl, čich a chuť se vytratily. Stejně bych nemohl nic pozřít, byl jsem v prdeli. Několik dní jsem se rozhodoval jít do nemocnice, ale nemohl jsem se ani pohnout, ani vzít telefon, tak jsem ležel na posteli a čekal na smrt. Tahle agónie mezi čtyřmi stěnami trvala skoro tři týdny a dostávám se z toho ještě dneska,“ shrnuje stručně Skot, jinak hovořící dost květnatě. Ostatně pro punkovou kapelu Majky´s Monkeys, kde zpívá, píše všechny texty.