Ivan Havel v rozhovoru vzpomínal na ústrky během minulého režimu. O emigraci bratr pozdějšího prezidenta nepřemýšlel. Odrazovala jej odlišná kultura a to, že zde měl rodinu. „Já jsem prostě lokální patriot,“ říká. Jeho strýc Miloš, filmový producent a úspěšný podnikatel, kterému se povedl útěk za hranice, mu navíc v tomto směru nakonec byl odstrašujícím příkladem.

K tomu, že nepodepsal Chartu 77, podotýká, že ho od toho odradil právě bratr Václav Havel s tím, že jeho podpis stačí. Později se mu již nechtělo „připodepisovat“ chartu mezi dalšími lidmi. Pozornosti StB se však ani přesto nevyhnul. A to zvláště poté, co začal organizovat setkávání disidentů s veřejností, kde řešili především filozofická témata.

Ivan Havel též pomáhal i při zakládání Občanského fóra. Rozhodl se však, že v politice zůstane pouze do prvních voleb, což dodržel. „Všichni kamarádi, kteří vypadali, že na tom jsou stejně jako já, tak postupně začali brát ministerstva a začali zakládat partaje,“ dodává. Prý to trochu vyčítá těm, kteří mezi prvními odešli z Občanského fóra, které pak „osiřelo“.  

Celý rozhovor můžete zhlédnout zde:

„Není těžké otevřít hranice, zrušit cenzuru, ale je těžké změnit povahu lidí,“ podotýká,

Komunistický režim prý v lidech zanechal některé návyky. „V běžně se vyvíjejících demokraciích se postupně všechny svobody, schopnosti a takové věci vyvíjejí současně a interagují, kdežto u nás se něco udělá hrozně rychle, včetně privatizace, a něco jde hrozně pomalu, to jsou hlubší návyky lidí, které tady po těch čtyřiceti letech bolševické vlády vědomě nebo nevědomě zůstaly,“ podotýká Havel.

Lidé se prý nestihli s novými svobodami sžít a začali jich i zneužívat. Jakožto příklad Havel jmenuje první vlnu privatizace, v ní se měli jako první zorientovat bývalí veksláci. „Dodnes tam vlastně jsou, protože měli dobrý start, kdežto ti, kteří byli rozvážnější nebo to brali vážně, ti zmeškali dobu,“ dodává.