Příběh začíná únosem

„Tři maskovaní muži na mě mířili pistolí a u krku mi drželi injekční stříkačku. Po výhrůžkách Novotného, že mě a mé děti nechá odbouchnout, jsem rezignoval a přinutili mě tak podepsat klíčové dokumenty,“ vypověděl Pavel Buráň o událostech, které se odehrály v říjnu 2014. Podle Buráně měly tyto dokumenty sloužit k jeho finanční likvidaci a k zisku stamilionů korun pro tehdejšího společníka Jaroslava Novotného. 

Případ únosu byl tehdy řádně vyšetřován a prvoinstanční soud opakovaně odsoudil Novotného k vysokému trestu odnětí svobody. Nicméně Vrchní soud v Olomouci později původní rozsudek, podle Buráně nezákonně, zrušil a nařídil krajskému soudu Novotného a spol. zprostit viny, což podle Buráně ukazuje na zvůli justiční mafie.

„Prvoinstanční soud postupoval šalamounsky, když se snažil vyhovět rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Nejprve zprostil Novotného obžaloby, ale zároveň v rozsudku podrobně popsal průběh únosu a uvedl, že existují důkazy potvrzující, že se skutek stal. Nakonec však uvedl, že zproštění je založeno pouze na odlišném hodnocení důkazů Vrchním soudem, se kterým prvoinstanční soud nesouhlasí. Vrchní soud následně prvoinstanční soud pochválil za verdikt, ale kritizoval formu rozsudku. Dovolací soud nakonec zproštění potvrdil,“ uvedl Pavel Buráň jako klíčový důkaz nesprávného postupu soudů.

„Usnesení Vrchního soudu v Olomouci je nezákonné, protože dovolací soud hodnotil důkazy bez toho, aby je provedl. A to nesmí, stejně jako nesmí lhát, k čemuž se olomoučtí soudci také snížili. Když měli jiný názor, měli důkazy provést a mě vyslechnout. Stejně by jim nezbylo nic jiného, než přijmout i mé argumenty a vysvětlení jejich pochyb. To se samozřejmě nestalo, mé argumenty byly odmítnuty jako nadbytečné. A hotovo,“ dodal Buráň.

Případ se vrací k příčinám sporu

V aktuálním soudním jednání jde o příběh vzájemné spolupráce, který vedl ke vzniku společnosti Autogames. Ta patřila v minulosti k největším loterním firmám v České republice. Pavel Buráň na jednání popisoval historii společného podnikání s Jaroslavem Novotným a jeho proměny: „V roce 1998 jsme se dohodli, že složíme dohromady kauci dva miliony korun. Firma měla být rovných 50 na 50 a žádné manželky ani přítelkyně do toho neměly mluvit," uvedl Buráň. 

Postupem času se podnikání rozrůstalo a například v těchto letech bylo nutné firmu transformovat na akciovou společnost. „Těch změn byla v čase celá řada. U jedné z takových změn, které vždy připravoval Novotný a jeho právníci, jsem byl třeba zbaven práva za naši společnost jednat, což byl podvod. Tento krok ale vedl k zásadním komplikacím ve vedení společnosti. Najednou jsem nemohl za firmu podepisovat, všechny pravomoci měl Novotný. Podepsal jsem notářský zápis, který jsem si nepřečetl,“ uvedl Buráň, přičemž poukázal na chyby, které zpětně vnímá jako zásadní. Tento zápis mu de facto odebral právo jednat za společnost, což podle něj vedlo k výraznému oslabení jeho vlivu ve firmě.

„Tehdy ještě Novotný asi po roce uhnul, a to právo podepisovat mi vrátil. Ale dá se říct, že jsem si od té doby na něj dával pozor. A už vůbec jsem netušil, že mám proti sobě několikrát odsouzeného člověka,“ dodal Buráň.

Rozpor mezi partnery

Jednání před pražským soudem odhalilo hluboké rozpory mezi oběma podnikateli, které se postupně vyhrotily. Buráň zdůraznil, že se snažil o nápravu situace, ale vzájemné vztahy se i přesto zhoršovaly. „Začal jsem si dávat pozor, co podepisuju, a pochopil jsem, že Novotný nikdy neměl být mým partnerem,“ dodal. 

Podle Buráně se ve firmě začalo využívat možností, jak třeba navýšit základní kapitál kapitálovými transakcemi, aby se vyšlo vstříc legislativě a umožnilo se další podnikání. „Nikdy to nebyly reálné peníze, všechno to byly účetní položky; reálné peníze jsou ty, co leží na bankovním účtu,“ vysvětlil Buráň.

Lpění na důkazech

Buráňova výpověď před soudem obsahovala i detaily o tom, jak byl k podpisu sporných dokumentů donucen: „Podepsal jsem je jen z důvodu, že mi bylo vyhrožováno smrtí mých dětí.“ Tento krok byl podle něj provázen takticky upraveným podpisem, aby mohl později prokázat násilné okolnosti.

Soudce Radovan Kulhánek při jednání upozornil na potřebu doložit, odkud se vzalo 50 milionů korun potřebných na složení kauce v roce 2007. Buráň vysvětlil, že část pocházela z jeho osobních úspor: „Půjčil jsem si 20 milionů od třetí osoby a další prostředky pocházely z firmy.“

Otázka budoucnosti

Případ Pavla Buráně a Jaroslava Novotného je dramatickým příběhem o špatné volbě obchodního partnera. Soud bude i v letošním roce pokračovat ve výsleších svědků a v listinných důkazech, aby následně rozhodl, zda Pavel Buráň skutečně vyplatí Novotnému stovky milionů korun na základě sporné listiny, nebo zda bude spravedlnost na jeho straně. „Věřím, že pravda vyjde najevo. Nebudu boj o odsouzení Novotného za můj únos a vydírání vzdávat,“ prohlásil na závěr jednání Pavel Buráň. 

Redakce se opakovaně snažila získat vyjádření také Jaroslava Novotného, mimo jiné také prostřednictvím jeho právního zástupce. Na všechny nabídky rozhovoru však nikdo z oslovených nereagoval. 

Psali jsme:

Potvrzeno. Česko má první zakázanou knihu. Kauza uneseného podnikatele zřejmě opět zamíří k Ústavnímu soudu

Zdeněk Jemelík: Ano, souhlasím s Pavlem Buráněm

Zdeněk Jemelík: Nekonečná sága o únosu bez únosců se vrací

Justice je svět bublin, kde spravedlnost často ani nemá místo, říká Pavel Buráň